Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Italiano
  • Español

Jihočeské hipostezky

Informace o hipoturistice (trasy, mapy, zastavení) v Jihočeském kraji naleznete zde.

logo

Rekonstrukce areálu fary (IKS Malenice)

Jsme partnery v projektu "Rekonstrukce areálu fary" v Malenicích a její přestavby na informační a kulturní středisko.


Více informací je k dispozici zde.

 

Projekt je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím ROP Jihozápad a státního rozpočtu ČR.

Kontakt

Občanské sdružení CHANCE IN NATURE - LOCAL ACTION GROUP

sídlo/kontaktní adresa: 

Archiváře Teplého 102, 387 06  Malenice

telefon: 

383 390 134,
724 058 536

e-mail: 

info@krajempodsumavou.cz,        info@chanceinnature.cz

www.chanceinnature.cz
 

 logo chance

Najdete nás na facebooku

logo facebook

Partneři

logo MAS Rozkvět zahrady Jižních Čech

Poznej Pošumaví

logo mas pošumaví

Obsah

 Z HISTORIE REGIONUDub-zámek

Doba ledová

Pravěké osídlení

První slovanské rody

Králováci na Volyňsku

Zlatá stezka

Od třicetileté války k dnešku

 

Toulky po Čechách zavedou návštěvníky jistě i na jih, do jedné z nejkrásnějších, nejčistších a krásnou přírodou a množstvím památek oplývajících částí naší země. Území, chráněné z jihu už od pradávna horským hřbetem Šumavy, vítá hosty krajinou přecházejícící od horských lesů a pastvin přes zvlněné pahorky s ostrovy lesů, luk a políček, až do úrodné nížinné pánve s modrými plochami rybníků, sady kvetoucích ovocných stromů a lány obilí.
 

 Doba ledová

V historii oblasti skryté pod Boubínem, Bobíkem a ohraničené na jihu Šumavou a naMalenice-Jiřičkova skála východě Blanským lesem nacházíme také období, kdy příroda ukázala zcela jinou tvář. Nejstarší nálezy, které dokládají život na tomto území, spadají do období starších čvrtohor. Teplota tehdy v pravidelných intervalech kolísala. V teplých obdobích doby meziledové byla někdy vyšší než dnes, naproti tomu v dobách ledových bylo klima velmi chladné, v extrémních případech až arktické. Poslední, würmskou dobu ledovou, dokládají paleontologické nálezy z Volyňska, Malenic a Sudslavic, uložené v expozici a sbírkách volyňského muzea. I v době ledové ale nebylo počasí stálé. Střídala se období, kdy bylo klima podobné dnešnímu, se suchým a studeným obdobím. Šumava byla v té době bez lesů, vítr a voda odnesly půdu a jemnější zvětraliny. Vlivem rozdílných denních a nočních teplot se skály rozpadaly na velké bloky, které vytvořily známá šumavská kamená moře. Místy se k této činnosti přidal i vliv ledovců, které vznikaly ve vyšších polohách. Dodnes takové kamenné moře uvidíme pod rozhlednou na Mářském vrchu u Vimperka. V teplejších a vlhčích obdobích se na Šumavu vracel les a horské louky. Objevovala se lesní a stepní zvířena, za níž pravděpodobně přicházeli první lidé. Tomu odpovídají i nálezy, které se zachovaly v místech, kde ze země vycházely vápencové žíly. V jejich puklinách a v jeskyních se dochovaly kosti zvířat, žijících v arktických podmínkách, v lesotundře s trvale zamrzlým podložím i v suché a teplejší stepi. Výzkumy odhalily kostry srstnatých nosorožců, sobů polárních, polární lišky, sprašového koně, zubra stepního i lva jeskynního. Návštěvníci mohou naleziště dodnes navštívit v malenické Jiříčků skále a nebo v Sudslavické jeskyni, která je začleněna do trasy naučné stezky Sudslavický okruh u Bohumilic.

ZPĚT na úvod


 Pravěké osídlení

Ve stejné době se na příhodných místech objevují první lidé doby kamenné. VěnecV nejstarším období osídlení žijí ještě kořistnickým způsobem hospodaření v matriarchální společnosti. Později, v mladší a pozdní době kamenné, zakládají první stálá sídliště, začínají na svém území hospodařit a stávají se z nich postupně pastevci a zemědělci. Do čela společnosti se dostává muž. Z té doby se nacházejí například nejstarší nálezy na vrchu Věnec u Lčovic.
V následující době bronzové se v jižních Čechách začíná vytvářet samostatná větev únětické kultury, která zajišťovala dopravu vzácné suroviny – měděných ingotů, z alpských hutí na sever.
Vrcholem pravěké kolonizace je ale až doba železná. Lid mohylové kultury doby halštatské se vyvinul z domácího obyvatelstva doby bronzové. Obživu mu poskytovalo zemědělství s obilnářstvím a dobytkářstvím. Majetek vesnických sídlišť začínají ochraňovat první opevněná hradiště. K výrazné změně dochází později, v době laténské, kdy se na našem území objevují Keltové. Významným opevněným bodem, chránícím kraj od nebezpečí, se stává znovu osídlené hradiště na Věnci u Lčovic. Pod vlivem nástupu Germánů do Čech a expanze římského impéria k Dunaji Keltové naše území kolemVěnec-valy změny letopočtu opustili. Zůstalo po nich první známé zeměpisné označení naší krajiny – Búiamon, Boiohaemum, stejně jako dnešní Šumava se nazývala Gabréta hylé (les kozorohů).
V době římské byl kraj osídlen již velmi řídce a v následném období stěhování národů obyvatelé na dobu pěti století zcela mizí. Doba pravěkého osídlení končí a krajinu postupně opět pohltil neprostupný les.

ZPĚT na úvod

 

 První slovanské rody

S příchodem Slovanů v 8. - 10. století začíná zcela nová historie oblasti. Vznikají kmenová knížectví s prvními feudálními vztahy. Území spadá pravděpodobně pod panství Doudlebů a částečně i Slavníkovců, jejichž majetek přebírají po vyvraždění rodu Přemyslovci. S jejich nástupem se vyvíjejí významná správní centra, která jsou základem časného raně přemyslovského státu.
Feudálové, žijící v té době zdaleka neodpovídali současným představám. Neměli ještě vlastní hrady, půdu, ani poddané. Jejich domovem byly malé dvorce či tvrze. Půdu i s lidmi začala šlechta získávat až v průběhu 12. století.
Lipovice-tvrzPříchodem křesťanství na naše území začíná období, kdy správu oblasti přebírá církev. Kolem prvních kaplí a kostelů se formují osady, jejichž význam postupně roste. Příkladem jsou například Předslavice. Kostel nese ještě dnes prvky pozdního románského a raně gotického slohu a dochované doklady svědčí o tom, že obec byla ve své době jedním z nejvýznamnějších sídel v kraji.

ZPĚT na úvod

 

 Králováci na Volyňsku

Zvláštního postavení dosáhlo v podhůří Boubína 22 obcí, jimž byly přiznány podobné výsady, jako o něco více na západ Chodům. Králováci, jak se obyvatelé této oblasti nazývali, podléhali přímo panovníkovi. Nerobotovali, pouze odváděli královskému purkrabímu na hradě Volyni roční platy. Směli volně lovit zvěř i ryby, bez poplatků porážet dříví, vyrábět kolomaz i pálit milíře. Mohli se svobodně ženit a stěhovat, provozovat řemesla a chodit na trhy.Pod Věncem-Královácký mezník
Dodnes dochovaná pověst vypráví příběh o královně s outěžkem, která šumavskými hvozdy prchala před svým zlým mužem k příbuzným do Bavor. Poblíž Zahoří přišla její chvíle, a tak požádala ve vsi o pomoc. Místní sedláci ji před vojáky ukryli a směrem k Boubínu vyslal hospodář vlastní ženu s novorozenětem. Vojáky tak odlákali a v lesích pobili. Zachráněná královna se jim po čase bohatě odvděčila vydáním „koženého listu se zlatou pečetí“, jímž jim přiznala mnohé výhody.
Studium historických pramenů dokládá pravdivost většiny údajů této pověsti. Dvavadvacet vesnic v našem kraji připadlo počátkem 14. století věnem Královně Elišce Přemyslovně. Ta tímto krajem v roce 1322 po krvavých rozepřích se svým mužem, králem Janem Lucemburským, prchala ke svému zeti a dceři Markétě do Bavor. V témže roce je uváděno narození jejího syna Jana Jindřicha. Jisté je také to, že královna Eliška vydala listinu, v níž své zdejší poddané obdařila mnoha výhodami, které jim v budoucnosti přinesly velké bohatství.
Největšího rozmachu dosáhl kraj v 16. století, kdy obce bohatly díky rozvoji obchodu a řemesel, organizovaných do cechů. Zlom nastal v době třicetileté války, která zavinila nejen výrazný úbytek obyvatelstva, ale také prudký pokles hospodářského rozvoje. Správa území přechází v té době z velké části z moci církve do rukou šlechty.

ZPĚT na úvod

 

 Zlatá stezka

K rozvoji území přispívá velkou měrou existence několika obchodních cest, spojujících české území už od pravěku s oblastí Podunají a dále na jih. Sloužily k výměně zboží, kterého se v našich krajích nedostávalo, za obilí, slad, med, chmel, vlnu, kůže ale třeba i pivo. Z jihu k nám proudilo obrovské množství soli, jíž bylo ve středověku potřeba pro konzervaci potravin. Po stezce k nám putovaly také drahé látky, jižní plody, koření a víno. Správou poplatků pověřil koncem 11. století král Vratislav II. pražskou vyšehradskou kapitulu, kterou po husitských válkách vystřídala světská moc. Stezka měla tři hlavní linie, z nichž první vedla z Pasova do Prachatic, druhá přes Vimperk a Volyni a třetí, západní, do Kašperských Hor. O jejím významu svědčí vznik obranných hradů a hrádků v blízkosti trasy. Osadám ležícím na stezce, která později pro svoji výnosnost získala název „Zlatá“, přinášel obchod velké zisky a s tím spojený rozvoj.
Prachatice-Slavnosti Zlaté stezkyJedním z nejstarších feudálních sídel v oblasti byla tržní osada Staré Prachatice, patřící vyšehradské královské kapitule. V její blízkosti vzniklo později výstavné město Prachatice, které po dlouhé období bohatlo vybíráním cla z dovezené soli. Největšího rozkvětu dosáhl zde solní obchod v 16. století, kdy město patřilo Rožmberkům. Městem v té době procházelo za rok až 3 miliony litrů soli, kterou týdně přiváželo až 1200 soumarských koní. O bohatství, které sůl přinášela, svědčí honosné měšťanské domy a ve své době jedna z největších radnic v Čechách. Po třicetileté válce obchod se solí upadá, protože Habsburkové dávali zcela pochopitelně přednost dovozu vlastní soli z Rakouska. Sklad soli byl z Prachatic přemístěn do Krumlova.
Vimperská větev stezky, jejíž trasu dodnes kopíruje silnice do Bavorska, procházela od Vimperka k Volyni územím podél toku řeky Volyňky. Přestože i zdejšímu kraji přinášela velký užitek, nikdy zde neproudilo tolik zboží, jako po větvi prachatické.

ZPĚT na úvod
 

 Od třicetileté války k dneškuMilejovice-Ruský kříž

Boje, které v 17. století zachvátily velkou část Evropy, byly příčinou hospodářského úpadku také na jihu Čech. Mnoho vesnic trpělo nájezdy vojsk, nemocemi a hladem, práceschopných obyvatel výrazně ubylo. Dlouho očekávaný mír přinesl konečně stabilizaci poměrů. Je sestaven první soupis poddanské půdy, tzv. berní rula. Z ní se dovídáme, kolik obyvatel přežilo těžké válečné období. Život se ale pomalu navracel do starých kolejí. Nakrátko ještě vstoupila na naše území cizí armáda počátkem 18. století. Ve sporu o rakouské dědictví nebylo uznáno Marii Terezii nástupnické právo a do kraje vtrhla bavorsko-francouzská vojska. S nimi přišel opět hlad a nemoce. Porážkou v bitvě u Zahájí roku 1742 a odchodem vojsk nastává další rozvoj. Marie Terezie a její nástupce Josef II. zavádějí pokrokové reformy, vedoucí k zásadním změnám života v našich zemích. Hospodářské reformy, omezování roboty a zrušení nevolnictví postupně zlepšilo situaci v zemi. Marie Terezie také pochopila význam vzdělání a zavedla povinnou školní docházku. Teprve úplným zrušením roboty ale nastává nová etapa v životě na venkově. Dodnes vidíme na vesnicích výstavné usedlosti zbudované ve stylu selského baroka ve druhé polovině 19. století. S bohatstvím venkova a dostatkem potravin přicházejí podmínky také pro rozvoj měst a postupný Bušanovice-č.p.27 od J.Bursypřechod od feudálního zřízení, jehož základem bylo zemědělství, k průmyslové výrobě. Kraj pod Šumavou spojí s okolním světem silnice a železnice a postupně se stává rovnocenným konkurentem ostatního území. I přes to ale zůstala našemu regionu veliká přednost - krásná příroda, zachované památky a přívětiví lidé, vždy ochotní přivítat hosty.

ZPĚT na úvod

 

Václav Zahrádka, autor článku

Použitá a doporučená literatura:

ANDĚRA M., ZAVŘEL P. a kol.: Šumava. Příroda, historie, život. Baset Praha, 2003
KAŠIČKA F., NECHVÁTAL B.: Tvrze a hrádky na prachaticku. Okresní muzeum Prachatice, 1990
KOLEKTIV: Historie a současnost podnikání na Prachaticku, Městské knihy s. r. o. Žehušice, 2003
KOLEKTIV: Zlatá solná stezka Prachatice, Město Prachatice, 2002
TEPLÝ, F.: Dějiny města Volyně, 1. vydání
Kronika města Volyně
Webové stránky města Prachatic a Husince