Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Italiano
  • Español

Jihočeské hipostezky

Informace o hipoturistice (trasy, mapy, zastavení) v Jihočeském kraji naleznete zde.

logo

Rekonstrukce areálu fary (IKS Malenice)

Jsme partnery v projektu "Rekonstrukce areálu fary" v Malenicích a její přestavby na informační a kulturní středisko.


Více informací je k dispozici zde.

 

Projekt je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím ROP Jihozápad a státního rozpočtu ČR.

Kontakt

Občanské sdružení CHANCE IN NATURE - LOCAL ACTION GROUP

sídlo/kontaktní adresa: 

Archiváře Teplého 102, 387 06  Malenice

telefon: 

383 390 134,
724 058 536

e-mail: 

info@krajempodsumavou.cz,        info@chanceinnature.cz

www.chanceinnature.cz
 

 logo chance

Najdete nás na facebooku

logo facebook

Partneři

logo MAS Rozkvět zahrady Jižních Čech

Poznej Pošumaví

logo mas pošumaví

Obsah

VIMPERK
VOLARY
 


 Historie Vimperka


Rzámek vimperkozsáhlé plochy hustých pralesů pokrývaly v pravěku velkou část dnešního Vimperska. S osídlením se zde setkáváme až od doby bronzové a to převážně v severní části regionu. Nejvýznamnější pravěkou památkou oblasti je mohutné hradiště Věnec u Lčovic, užívané ještě keltskými Bóji v 1. století před naším letopočtem. Ve středověku osídlení jen pomalu postupovalo z českého vnitrozemí do šumavského podhůří a celá oblast vlastní Šumavy ležela ve stínu hlubokého pohraničního hvozdu. První snahy o proniknutí do něj souvisejí až se založením hradu Vimperka (před rokem 1263) a s rodem pánů z Janovic. Velkým impulsem pro celou oblast se stalo založení nové větve proslulé Zlaté stezky, která od přelomu 13. a 14. století směřovala do tržní osady pod vimperským hradem. Na její ochranu byl postaven strážní hrad Kunžvart nedaleko dnešního hraničního přechodu Strážný a od 14. století rostly podél stezky nové osady, které přibližovaly lidské osídlení k zemské hranici. Provoz na vimperské větvi Zlaté stezky během 14. století stále stoupal a prospěch z toho měla vrchnost na vimperském hradě i celý kraj. Od konce 14. století vládli na Vimperku celé století Kaplířové ze Sulevic a jejich působení se tu projevilo víc než blahodárně; převedli oblast bouřemi husitských válek i následujícího neklidného poděbradského období, obnovili provoz na Zlaté stezce a v roce 1479 dosáhli povýšení Vimperka na město. Obstáli také v ostré konkurenci se sousedními Prachaticemi, které jako správce hlavní prachatické větve Zlaté stezky nelibě nesly konkurenci vimperské větve. V 16. století se obě větve dostaly pod kontrolu Rožmberků a za jejich patronace dosáhl obchod na Zlaté stezce v 16. století svého vrcholu.

Třicetiletá válka a vnucený monopol Habsburků na dovoz jejich "rakouské soli" přes České Budějovice do Čech znamenaly konebrána vimperkc slávy Zlaté stezky a úpadek pro její cílová města a okolní oblasti. Obchod se solí na Zlaté stezce zanikl na počátku 18. století a Vimperk i celá oblast musely hledat nové zdroje obživy. Rozvíjelo se sklářství a od 19. století daly mnoha lidem práci průmyslové podniky a tiskárny ve Vimperku. Obyvatelstvo jižní vysokohorské části Šumavy a Vimperka se od 17. století poněmčovalo, a to pokračovalo dále i za nové vrchnosti knížat Schwarzenbergů (od roku 1719). Severní část oblasti obývalo nadále české obyvatelstvo a dvojjazyčný ráz oblasti přetrval až do konce 2. světové války. Odsun německého obyvatelstva a následující komunistické období Vimpersko těžce postihly, ale po roce 1989 se oblast pomalu vrací ke své dávné úloze prosperující příhraniční spojnice Čech a německého Podunají a významného centra na Zlaté stezce.

Romantická poloha na ostrohu nad řekou Volyňkou a malebná silueta se zámkem na vysokém kopci, s hradbami, vysokou věží kostela Navštívení Panny Marie a se shlukem starých domů, to vše vdechuje Vimperku ráz středověkého města. A středověk toto sídliště opravdu zrodil. Prvním obydleným místem tu byl hrad, který byl založen pravděpodobně jako královský kolem roku 1260. Purkart z Janovic, oblíbenec krále Přemysla Otakara II. a významný zemský úředník, získal zřejmě později prostřednictvím své funkce vimperského purkrabího hrad i panství do manského nebo osobního držení. Ještě ve 13. století vznikl nedaleko hradu raně gotický kostel svatého Bartoloměje. Rod pánů z Janovic začal z vůle svých přemyslovských vládců kolonizovat neosídlené oblasti Šumavy na jih a na východ od Vimperka a založil také pod hradem sídliště, v kterém se začali usazovat kupci a řemeslníci. Od přelomu 13. a 14. století do něj směřovaly z Pasova po nové větvi Zlaté stezky soumarské karavany kostel sv.bartoloměje vimperkse zbožím.

Kolem poloviny 14. století vyrostl v dolní části sídliště farní kostel. V druhé polovině 14. století se Vimperk dostal do přímého majetku panovníka a král Václav IV. jej zastavil rodu Kaplířů ze Sulevic. Ti tu vládli po celé husitské i pohusitské období a jejich zásluhou byla tržní osada pod hradem v roce 1479 povýšena na město a opevněna pásem kamenných hradeb. Poslední Kaplíř na Vimperku Petr odkázal v roce 1494 hrad, město i celé panství spřízněnému rodu Malovců. Malovcové Vimperk ztratili svou účastí na protihabsburském povstání v roce 1547, a po nich se tu vystřídala řada předních rodů Českého království – páni z Hradce, Rožmberkové, Novohradští z Kolovrat. Zvláště Vilém z Rožmberka si Vimperk oblíbil, často tu pobýval i s manželkami a s družinou; starý hrad dal k tomu účelu přestavět na honosný zámek. Především v šedesátých letech 16. století na něm sídlil i jeho proslulý bratr Petr Vok, majitel zámku i panství v letech 1565-1601. V roce 1630 koupil Vimperk kníže Jan Oldřich z Eggenbergu a od té doby se město i panství staly součástí rozsáhlého eggenberského a od roku 1719 schwarzenberského jihočeského dominia.

Významným finančním zdrojem města Vimperku byly nesporně příjmy z obchodu na Zlaté stezce. Solní obchod vynášel a logicky kvůli němu docházelo k mnoha sporům. Prachatice - nejvýznamnější české město na Zlaté stezce hledělo na Vimperk jako na svého nežádoucího konkurenta a snažilo se jej se střídavými úspěchy a neúspěchy v jeho podnikání omezit. Podle dohody z roku 1502 si soumaři mohli vybrat, zda svůj náklad soli dopraví do Prachatic nebo do Vimperka, a nikdo jim v tom nesměl bránit. Vimperští měli právo na užívání Zlaté stezky zakotveno i ve svém městském privilegiu krále Vladislava Jagellonského z roku 1479.

Vimperk byl dobyt husity na počátku husitských válek, znovu v roce 1468 v rámci boje proti Jiřímu Poděbradskému vojskemhaselburg pasovského biskupa a naposled na počátku třicetileté války v roce 1619 stavovským vojskem hraběte Mansfelda. Po úpadku města v 18. století nastal nový rozmach ve století následujícím a z Vimperka se stalo jedno z průmyslových středisek na prahu Šumavy. V roce 1907 tu byla továrna na duté sklo, 2 cihelny, vápenka, strojní zámečnictví, továrna na kostěné zboží, sirkárna, 2 pily, 3 tiskárny, 2 pivovary a mnoho dalších menších podniků. Průmyslový charakter si město udrželo i po odsunu německého obyvatelstva v komunistické éře, ale po roce 1989 v něm řada podniků zavřela své provozy. Vimperk hledá v nové době novou identitu a do značné míry ji chce stavět na turistickém ruchu.
 

ZDROJ: www.vimperk.cz

 

 Historie Volar
 

Jméno Volary se poprvé objevuje v roce 1359, kdy mezi prachatickými měšťany je uváděn Ondřej z Volar. Založení města souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve XIII. a XIV. století. Obyvatelé vzniklých sídel byli převážně Němci z Bavorska. Do husitských válek patřily Volary vyšehradské kapitule, od roku 1503 se majiteli města stali Rožmberkové, od roku 1600 císař Rudolf II a po roce 1719 Schwarzenberkové. Hlavním zdrojem příjmů, až do začátku 18. století, byl obchodní ruch na Zlaté stezce. Volary byly největší soumarské sídliště na české části prachatické větve Zlaté stezky a prožívaly velký rozmach. Sloužily jako místo odpočinku a přenocování soumarů, kteří na "nákladních" koních dováželi po významné středověké dopravní cestě z Pasova do Prachatic sůl a jiné zboží. Trase stezky se přizpůsobil i ulicovitý tvar náměstí. Ve vrcholné době, v 16. století, tu bylo 13 hostinských, 4 kováři a sídlila tu řada soumarských rodin. Na přelomu 16. a 17. století využívali Volarští listiny Petra Voka, podle níž směli odebrat vozy s nákladem i koně kupcům, kteří se odchýlili z předepsaného směru stezky a vyhnuli se Volarům.
V době po husitských válkách se ve Volarech usadilo i několik českých rodin. V okolí Volar se hlavně v letech 1618 - 1620 několikráte bojovalo. Město bylo cílem útoků stavovských i císařských vojsk. Tvrdý byl boj u Soumarského mostu o opevnění (šance), které chránilo důležité spojení Čech s německým Pasovem. Válečné útrapy skončily teprve vestfálským mírem. Nezávislost na šlechtických pánech přinesl i Volarům revoluční rok 1848. 
Dobytkáři ze Štýrska a Tyrol, kteří se zde usadili v 16. století, zde zavedli intenzivní metody chovu po alpském vzoru. Dlouho se udrželi jako rázovitý živel, který se od ostatních obyvatel Šumavy výrazně lišil. Především zvyky, odíváním a typem domů. Tito hospodáři si ve Volarech a blízkém okolí stavěli roubené usedlosti, pro něž bylo charakteristické soustředění celého hospodářství - obytných místností, chlévů, stodoly i dvorku - do jediného celku pod společnou střechu. Volary byly po staletí typické svými roubenými nebo poloroubenými domy. Představme si je jako širokou rozsáhlou stavbu poschoďového rázu , s celokamenným či částečně kamenným přízemím, mající podkrovní světnici, v průčelí nejméně tři okenní osy, pavlač, často s vyřezávaným zábradlím, sloužící ke skládání sena, a roubené patro v předsazeném vyřezávaném štítě, kryté nízkou a velmi širokou sedlovou střechou. S tím však souvisela i četnost požárů, při kterých např. v roce 1863 shořelo 59 domů, škola i kostel. Do současnosti se těchto unikátních staveb dochovalo jen několik a Volary jsou jedinou lokalitou, kde můžeme podobné stavební klenoty vidět. V jednom z těchto historických domů můžeme navštívit Volarské muzeum, které je otevřeno od května do září.k
Dominantou náměstí je raně barokní kostel sv. Kateřiny, o němž jsou první zmínky z konce 15. století, vybudovaný na místě původního pozdně gotického v letech 1669 - 1690 podle projektu J. Canevalla. V 18. století stavbu několikrát těžce poškodily požáry, způsobené zásahem blesku. Dnešní vzhled je výsledkem přestaveb v letech 1757 a 1863. Původní gotickou stavbu připomíná portálek v podvěží a část dodatečně zazděného pozdně gotického sanktuáře v průčelí.
Volarům, povýšeným na město rozhodnutím císaře Františka Josefa 30. dubna 1871, byl ponechán jeho starý znak, který má na stříbrném štítě čtyři vzrostlé jedle, střední vyšší, krajní nižší, v přirozených barvách na zelené kamenité půdě na důkaz svého starého práva volně v lesích pásti dobytek a kácet stromy.
S historií Volar jsou zcela neodmyslitelně spjaty také poslední dny 2. světové války. Na zvláštním hřbitově je Památník obětí pochodu smrti z roku 1945. Při nekonečně dlouhé cestě z koncentračního tábora v Ravensbrücku a Helmbrechtsu zde 4. května zahynulo celkem 95 židovských žen z Polska, Maďarska, Ruska, Německa a Čech.

Volary rozprostírající se v rozsáhlé kotlině 760 m n.m. uprostřed luk, plání a lesů mezi tisícimetrovými šumavskými vrcholy, ležící na Volarském potoku, se po otevření hranic staly významným centrem turistického ruchu. Patří k důležitým komunikačním uzlům, neboť jsou křižovatkou silnic Prachatice - Strážný - SRN a silnice Lipno - Volary. Do volarského nádraží přijíždějí vlaky od Českých Budějovic, Strakonic, Čičenic a z Nového Údolí.

Mezi zajímavosti bezesporu patří do současnosti zachované unikátní stavby, staré dřevěné domy alpského stylu. Jsou to roubené nebo poloroubené domy s podkrovní světnicí, vyřezávanou pavlačí v předsazeném štítě a sedlovou střechou. V jednom tomto roubeném domě je také Volarské muzeum. Nejvíce jich najdete při potoce v severní části města. K nejlépe zachovaným ukázkám původního volarského domu patří čp. 41, 42, 67, 70, 71, 81, 99, 102, 159, 160, 162 - 164, 171 aj. Mezi další zajímavosti patří na náměstí stojící kostel sv. Kateřiny a více jak 30 dřevěných skulptur, rozmístěných ve všech částech města, které ve Volarech zanechali účastníci mezinárodního svochařského sympozia z 15 zemí světa.

Při návštěvě Volar se rázem ocitnete v největším městě od soutoku Vltavy až po renesanční klenot Evropy Český Krumlov. Část města je chráněnou památkovou zónou, Staré město s roubenou architekturou je dokonce městskou památkovou rezervací.
Od roku 1995 má město Volary také městskou vlajku, kde je na zeleném poli bílá heroldská krokev ve tvaru zalomeného břevna. Tvar zalomeného břevna odpovídá segmentu stylizovaných jedlových větví z městského znaku. Zalomené břevno rovněž zvláště při svislém vlání evokuje iniciálu "V" - Volary. Barva pole i figury je odvozena z městského znaku, kde jsou rostoucí jedle v přirozené barvě. Už z toho lze vyčíst provázanost města s okolními lesy.

 

ZDROJ: www.mestovolary.cz