Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Italiano
  • Español

Jihočeské hipostezky

Informace o hipoturistice (trasy, mapy, zastavení) v Jihočeském kraji naleznete zde.

logo

Rekonstrukce areálu fary (IKS Malenice)

Jsme partnery v projektu "Rekonstrukce areálu fary" v Malenicích a její přestavby na informační a kulturní středisko.


Více informací je k dispozici zde.

 

Projekt je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím ROP Jihozápad a státního rozpočtu ČR.

Kontakt

Občanské sdružení CHANCE IN NATURE - LOCAL ACTION GROUP

sídlo/kontaktní adresa: 

Archiváře Teplého 102, 387 06  Malenice

telefon: 

383 390 134,
724 058 536

e-mail: 

info@krajempodsumavou.cz,        info@chanceinnature.cz

www.chanceinnature.cz
 

 logo chance

Najdete nás na facebooku

logo facebook

Partneři

logo MAS Rozkvět zahrady Jižních Čech

Poznej Pošumaví

logo mas pošumaví

Obsah

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI VACOVSKA

 

K A R E L    K L O S T E R M A N N

(13. 2. 1848 Haag - 16. 7. 1923 Štěkeň)
Karel Klostermann

Karel Klostermann literatuře na přelomu 19. a 20. století objevil dosud neznámý svět Šumavy a Pošumaví. Svou realistickou tvorbou se zařadil do proudu české venkovské realistické prózy po bok tvůrcům jako byli K.V.Rais, Alois Jirásek, Tereza Nováková, Josef Holeček a další. Z jeho rozsáhlé tvorby jsou nejzávažnější romány a povídky z prostředí Šumavy. Romány Ze světa lesních samot a V ráji šumavském se dodnes objevují periodicky na pultech našich knihkupectví. Klostermann se řadí k nejplodnějším českým beletristům. Jeho českých prací, povídek a románů je asi stošedesát.

Významné, téměř ústřední místo zaujímají v životě a díle šumavského spisovatele Karla Klostermanna Kašperské Hory. Sem Klostermann umístil děj řady svých románů a povídek, zde také Klostermannova rodina žila dlouhou dobu. Kašperské Hory byly tehdy přirozeným centrem městského charakteru pro celou střední Šumavu. Hlavní zdroj prospěchu zde tenkrát město mělo v rozsáhlých lesních pozemcích. Postavení městečka posílilo umístění okresních úřadů i založení nižší reálky a později dřevařské odborné školy.

Spisovatelův otec MUDr. Josef Klostermann nastoupil místo městského lékaře v Kašperských Horách v říjnu roku 1962. Už ve svých dřívějších působištích – Hůrkách, Sušici, Žichovicích i Štěkni – byl oblíben pro své lékařské zkušenosti a nezměrnou obětavost. Pocházel z rodiny, která měla na Šumavě více než staletou historii. Jeden z prvních předků Daniel Klostermann sídlil už koncem 17.století na statku mezi Kvildami. Jeho syn Josef později získal chalupu s pozemky v Dolních Hrádkách u Srní. Zde se také roku 1814 narodil otec spisovatele Josef. Přes přání své matky, která chtěla , aby se syn stal knězem, Josef Klostermann vystudoval ve Vídni medicínu. V Kašperských Horách tento nový městský lékař, první léčitel v místě s vysokoškolským diplomem, se stal brzy členem městské rady. Když nesouhlasil s rozpočtem města a určitými machinacemi s financemi, opustil dobře honorované místo a stal se v městě jen praktickým lékařem bez nároku na penzionování.

V Kašperských Horách se Josef Klostermann pustil do politické kariéry. Znal se s řadou osobností českého kulturního a politického života včetně F.L. Riegra, kterého provázel při jeho cestě Šumavou. Dr. Klostermann byl několik let starostou kašperskohorského okresu a kandidoval také do zemského sněmu v roce 1867, ale zvolen nebyl. Podle vzpomínek svého syna - spisovatele žil Josef Klostermann krajně střídmě, nevyhýbal se fyzické práci, uměl výborně plavat, ovládal jízdu na koni, vydával se na dlouhé procházky a pokud ho netlačil čas, chodíval i ke vzdálenějším pacientům pěšky. Mluvil pěti jazyky a jako samouk se naučil hrát na klavír. Zpíval krásným barytonem. Měl prý tak vybrané a uhlazené chování, že v něm nikdo ani nemohl tušit synka z nejzapadlejších končin Šumavy.

Se svou pozdější chotí Charlottou, rozenou Hauerovou, která pocházela ze starého a známého sklářského rodu Abele, se Josef Klostermann seznámil v Hůrkách na Šumavě. V době příchodu do Kašperských Hor byli Klostermannovi již poměrně zralou manželskou dvojicí, ačkoliv měli ještě malé děti. Doktoru bylo již osmačtyřicet a Charlotta byla o osm let mladší. Nejstarší syn Karel byl teprve šestnáctiletý a jeho nejmladší bratr Jakub se teprve narodil. Klostermannova rodina byla poměrně početná. Budoucí spisovatel měl totiž celkem devět mladších sourozenců, čtyři bratry a pět sester.

Svou rodinu v Kašperských Horách Karel Klostermann pochopitelně rád navštěvoval. Cestoval sem na prázdniny ze studií na gymnáziu v Písku a později na medicíně ve Vídni. Jedno téměř dobrodružné putování z Písku na vánoční svátky u rodičů v Kašperských Horách zachytil v próze Na cestě k domovu. Také cesty z Vídně byly pro mladého Klostermanna značně zdlouhavé a obtížné, zvláště v zimě. Před vznikem železnice do Českých Budějovic cestoval obvykle po Dunaji do Pasova, odtud dostavníkem do Freyungu a pak musel pěšky přes vysoko položené horské pláně u Bučiny a Kvildy.

Zvlášť těžká doba rodině nastala, když MUDr. Josef Klostermann v listopadu 1875 zemřel a o nezaopatřené děti a k tomu ještě o dědečka se musela Charlotta Klostermannová starat sama. Po smrti svého manžela žila s částí své rodiny zcela v ústraní, mimo ruch městečka. Podobně jako její manžel, tak i ona požívala u obyvatel místa i širokého okolí značnou úctu.Lidé ji vnímali jako dlouholetou pomocnici zasloužilého lékaře. MUDr. Klostermann v pozdějších letech trpěl srdeční chorobou a tak nutně ve své ordinaci potřeboval výpomoc. Skvělou asistentku našel právě ve své životní partnerce. Paní Lotta podle jeho pokynů míchala různé homeopatické prostředky, plnila jimi skleněné lékovky a s příslušným poučením je předávala pacientům. Po boku svého muže získala časem mnoho zkušeností, znamenitě se vyznala v různých lécích a léčebných postupech, dovedla rozeznávat příznaky jednotlivých nemocí, věděla kdy a jak konkrétní léčebný postup a prostředek užít. Byla výtečnou pokračovatelkou homeopatických léčebných metod prasazovaných jejím manželem. Poněvadž v místě v té době nebyl žádný zvěrolékař, připravovala paní Klostermannová také různé prostředky k ošetřování domácích a hospodářských zvířat. Na paní doktorovou si lidé zvykli tak, že ji mnozí z nich navštěvovali ve zdravotnických záležitostech ještě dlouho po smrti jejího manžela. Když však přišli s vážnějším případem, vysvětlila jim, že by se ona jako léčitel a oni jako pacienti mohli dostat do střetu se zákonem. Posílala je tedy k městskému lékaři doktoru Johannu Stinglovi. Ten však znal dobře mimořádné schopnosti a znalosti Klostermannové a většinu z těchto pacientů zase posílal zpět s omluvou „ že má práce nad hlavu“. Jak dodává ve svých memoárech příbuzná Anna Jelinek, dr. Stingl byl přítelem Klostermannovy rodiny a chtěl tak nějakým způsobem pomoci vdově a jejím nezaopatřeným dětem. Lotta Klostermannová za svou zdravotnickou pomoc však nikdy nepřijala paníze a tak její pacienti jí vyjadřovali svůj vděk alesocha K.Klostermanna na Javorníkuspoň darováním nějakých potravin, většinou mléka, vajec či másla.

Paní Lotta přežila svého manžela o plných dvacet osm let. Ještě když jí bylo osmdesát psala svou korespondenci nádherně a vzletně pečlivým a úhledným písmem, okouzlovala každého svým uměním společenské konverzace. Zemřela 23. září 1903. Pohřbena byla po boku svého nejmladšího syna Jakuba v Rejštejně, který tu byl farářem a odešel z tohoto světa v poměrně mladém věku pouhých třiceti sedmi let.

 

ZDROJ:

http://muzeum.sumavy.sweb.cz/klostermann.html