Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Italiano
  • Español

Jihočeské hipostezky

Informace o hipoturistice (trasy, mapy, zastavení) v Jihočeském kraji naleznete zde.

logo

Rekonstrukce areálu fary (IKS Malenice)

Jsme partnery v projektu "Rekonstrukce areálu fary" v Malenicích a její přestavby na informační a kulturní středisko.


Více informací je k dispozici zde.

 

Projekt je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím ROP Jihozápad a státního rozpočtu ČR.

Kontakt

Občanské sdružení CHANCE IN NATURE - LOCAL ACTION GROUP

sídlo/kontaktní adresa: 

Archiváře Teplého 102, 387 06  Malenice

telefon: 

383 390 134,
724 058 536

e-mail: 

info@krajempodsumavou.cz,        info@chanceinnature.cz

www.chanceinnature.cz
 

 logo chance

Najdete nás na facebooku

logo facebook

Partneři

logo MAS Rozkvět zahrady Jižních Čech

Poznej Pošumaví

logo mas pošumaví

Obsah

Pohled do krajiny 

 PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ REGIONU

K největším devizám regionu jako celku patří vyvážená kulturní krajina, ve které se zachovala řada území s vysokou přírodní hodnotou. Střídají se zde lesní komplexy s lučními enklávami i zemědělské plochy s menšími lesíky a krajinnou zelení. Zachovalo se množství mezí a kamenných snosů s keřovými porosty, rozčleňujícími souvislé zemědělské pozemky, nyní převážně s travními porosty využívanými pastvou. Nacházejí se zde četná tichá místa vhodná k rozjímání a pozorování přírody. Tato přívětivá krajina, zatím turizmem spíše opomíjená, je přímo předurčena pro měkkou turistiku vhodnou pro ty, kteří dovedou vychutnat její jemné krásy.


Přímo ukázkovým příkladem takové krajiny je Malenicko a jeho širší okolí. Lesní komplexy zde přecházejí do zemědělské krajiny rozptýlenou dřevinou zelení, která vytváří příznivé prostředí pro celou řadu živočichů. Běžná je zde např. koroptev polní, křepelka polní; vzácně se zde lze setkat i s jeřábkem lesním. Mezi nejvýznamnější přírodní prvky v okolí Malenic patří údolí Volyňky. Probíhá západní částí regionu mezi Sudslavicemi a Malenicemi, kde protéká Luční kvítícentrem obce. Řeka je lemována v celé délce vzrostlými dřevinami (olšemi, vrbami, javory, jasany aj.). Ve Volyňce a jejích přítocích žijí chráněné druhy ryb jako mihule potoční, vranka obecná a mřenka mramorová. Z dalších chráněných druhů živočichů lze v okolí Malenic při troše štěstí spatřit čolka horského, mloka skvrnitého, ještěrku živorodou, zmiji obecnou (to každý za štěstí asi považovat nebude), ledňáčka říčního, skorce vodního, volavku popelavou, čápa černého, orlovce říčního nebo vydru říční.
 

Údolí Volyňky je charakteristické malebnými krajinnými scenériemi - břehovými porosty, nivními loukami a lesními porosty na úpatí přilehlých, místy skalnatých svahů.
Na levém břehu Volyňky pod Malenicemi právem upoutá pozornost Jiřičkova skála tvořená krystalickým vápencem. Ve skále je jeskynní systém, pravděpodobně související se západněji ležícími menšími vápencovými výchozy. V jeskyni byly nalezeny kosterní zbytky tundrové zvěře z poslední doby ledové. Jeskynní systém ve vápencových útvarech je zimovištěm netopýrů.
 

Pro toho, kdo chce na zdejší krajinu získat globálnější pohled, lze doporučit výstup na některý z okolních vrchů. Zajímá-li se kromě přírody také o historii a je romanticky naladěn, neměl by rozhodně opomenout návštěvu kóty Pržmo o nadmořské výšce 765 m,řeka Blanice ležící asi 3,5 km na jihovýchod od Čkyně s vrcholem zvaným Věnec. Vrch náleží k Bělečské vrchovině, je tvořen rulami s vložkami granodioritů, žilných porfyrů a porfyritů. Ve vrcholové partii jsou bizardní skalní útvary (se skalními okny) důmyslně zakomponované do opevnění akropole, jež je součástí pozůstatků hradiště, vzniklého kolem 6. stol před naším letopočtem a ve 2. – 3. stol. před naším letopočtem obývaném Kelty. Plocha vymezená kamennými valy dlouhými kolem 1,5 km má přes 7 ha. Ve vrcholové partii jsou zbytky starých lesních porostů s vyšším zastoupením jedle; v posledních letech však byly značně postiženy vichřicemi. 
 

Daleký rozhled do zdejší krajiny nabízí rozhledna na Mařském vrchu (907 m n. m.), na jehož severním svahu se nachází ukázkově vyvinuté balvanové moře v syenitickém porfyru, chráněné jako přírodní památka. Území je ponecháno samovolnému vývoji a je přístupné po turistické stezce vedoucí ke kapli a rozhledně na vrcholu.
Nádherný pohled na harmonickou krajinu regionu skýtá také okolí Lštění. Asi 0,5 km jižně od Lštění se u Radhostic nachází přírodní památka „Polední“. Je to mokrá, místy rašelinná louka, v sušší severní části zarůstající lesem. Vyskytují se zde četné vzácné a ohrožené druhy rostlin. Z těch nápadnějších lze uvést kosatec sibiřský, prstnatec májový a prstnatec listenatý, dále klikvu bahenní, vachtu trojlistou, toliji bahenní, zábělník bahenní, tučnici obecnou a další.
 Hřib Kovář

Do jižní části regionu (Šumavské Hoštice, Kratušín, Záblatí, Prachatice, Chroboly, Ktiš) zasahuje CHKO Šumava a zároveň rozsáhlá evropsky významná lokalita Šumava, jejíž význam spočívá ve výskytu rašelinných lesů, aktivních vrchovišť, smíšených jasanovo-olšových lužních lesů temperátní a boreální Evropy, smilkových luk na silikátových podložích a četných lokalit chráněných druhů rostlin a živočichů.
O velkém přírodním bohatství regionu svědčí skutečnost, že vedle CHKO Šumava je zde ještě dalších dvanáct evropsky významných lokalit a dvacet šest dalších maloplošných zvláště chráněných území.
 

Přestože geologickým podložím převážné většiny tohoto území jsou kyselé silikátové horniny, můžeme se zde setkat i s dosti četnými vložkami krystalického vápence. Právě na nich, nebo na jejich styku se silikátovými horninami, jsou druhově velmi pestrá společenstva chráněná ve zvláště chráněných územích.. Na osmi evropsky významných lokalitách regionu je předmětem ochrany půvabný, kolem 30 cm vysoký hořeček mnohotvarý český. S touto dvouletou bylinou se můžeme setkat na podhorských loukách a pastvinách v CHKO Blanský les, ale také v okolí Benešovy Hory, Javorníku, Rohanova, Mladíkova a Čábuz nebo v okolí Čkyně, Lštění či Nebahov. Tyto jihočeské lokality Křišťanovický rybníkhořečku mnohotvarého českého patří k nejvýznamnějším v České republice. Chcete-li hořeček český vidět v květu, musíte se na něj přijít podívat v srpnu až září, v říjnu již dokvétá. Samozřejmostí je, že tento (ani žádný jiný) chráněný druh nebudeme trhat ani přemísťovat do zahrádky!
 

Na podhorských lukách a pastvinách regionu se spolu s hořci často vyskytují i naše domácí orchideje. K nejvýznamnějším „orchidejovým loukám“ v jihočeském regionu patří přírodní rezervace a současně evropsky významná lokalita Nad Zavírkou s výskytem hned deseti původních druhů našich orchidejí (vstavačovitých rostlin) a to: prstnatce bezového, pětiprstky žežulníku, vstavače obecného, vemeníčku zeleného, vemeníku dvoulistého, vemeníku zelenavého, kruštíku širolistého, bradáčku vejčitého, prstnatce listenatého a prstnatce májového. Kvetení těchto orchidejí začíná podle druhu a stanoviště v dubnu a pokračuje až do srpna.
 

Další velmi významnou lokalitou s výskytem orchidejovitých rostlin (ale nejen jich) je vrch Opolenec poblíž Bohumilic. Nepatří sice mezi evropsky významné lokality, je „jen“ přírodní rezervací, zato hostí, jako jediná známá lokalita v jižních Čechách, tořič hmyzonosný. Tořiče jsou ve střední Bradáček vejčitýEvropě již velmi vzácné orchideje, stavbou květů připomínající hmyz. Na Opolenci však nezůstává pouze při výskytu tořiče. Je možno zde nalézt i další orchidejovité rostliny, jako kruštík tmavočervený, vstavač obecný, pětiprstku žežulník, dva druhy vemeníku, bradáček vejčitý či okrotici červenou a okrotici bílou. Obě okrotice jsou zajímavé orchideje, dosahující velikosti až kolem 0,5 m, rostoucí ve světlých lesích a na křovinatých stráních. Lahůdkou spíše pro botaniky je nenápadná, kriticky ohrožená orchidejka měkčilka jednolistá, vyskytující se na bezlesé enklávě v národní přírodní památce U Hajnice poblíž Libotyně.


Nemáme-li být nespravedliví k ostatním vzácným a současně atraktivním rostlinám, musíme se zmínit ještě alespoň o některých. K nejnápadnějším patří kosatec sibiřský s velkými květy v různých odstínech modré barvy, vzácně i s květy bílými. Roste na mokrých a zrašeliněných lukách, kromě již zmíněné přírodní památky Polední, ještě např. v přírodních památkách Chvalšovické pastviny, nebo poblíž Chrobol Pod Ostrou horou a U poustevníka a také v přírodní rezervaci Dobročkovské hadce, zasahující do CHKO Blanský les.
 

Velkým zážitkem je setkat se v přírodě s kvetoucí lilií cibulkonosnou s nápadným velkým jasně oranžovým květem. Může se nám to podařit na Vacovsku jižně od Javorníku, pokud tato místa navštívíme během června nebo července. Mnohem častěji se ve světlých listnatých nebo smíšených lesích můžeme setkat s příbuznou lilií Sněženkyzlatohlávkem s menšími turbánkovitými květy hnědočervené barvy. Přehlednout rovněž nelze prhu arniku s nápadnými svítivě žlutými květy – kdysi hojnou, dnes již poměrně vzácnou hvězdnicovitou bylinu horských a podhorských luk. Na mokrých až rašelinných lukách regionu se můžeme setkat s dalšími krásnými či zajímavými, i když méně nápadnými květinami, jako tolijí bahenní, zábělníkem bahenním, vachtou trojlistou, tučnicí obecnou, rosnatkou okrouhlolistou, klikvou žoravinou a dalšími.
Na evropsky významných lokalitách se setkáme nejen s vzácnými rostlinami a rostlinnými společenstvy, ale i s řadou vzácných živočichů, například na dvou evropsky významných lokalitách (Čábuze a Onšovice – Mlýny) je předmětem ochrany motýl modrásek bahenní. Kdo by čekal velkého a nápadného motýla, bude zklamán, ke všemu je tento „modrásek“ špinavě hnědý. Nic to však nemění na skutečnosti, že se jedná o druh zasluhující si ochranu na evropské úrovni.
Lípa Řepešín 

Evropsky významná lokalita Blanice, ale také některé její přítoky (Zlatý potok, Křemžský potok) jsou domovem perlorodky říční. Ty tam jsou doby, kdy byl tento, dnes vzácný dlouhověký mlž (dožívá se věku i přes 60 let), s lasturami dlouhými až 13 cm, běžným obyvatelem našich řek pstruhového a lipanového stupně a zdrojem knoflíkářské perleti. Dnes je perlorodka říční velmi vzácná a její výskyt je omezen na několik málo míst, kde se ještě uchoval pro ni vhodný biotop. Spolu s perlorodkou se v Blanici vyskytuje kdysi v čistých proudících řekách a potocích běžná, nyní rovněž vzácná, drobná rybka vranka obecná. Dnes již není vranka vyhlášenou nástrahou na velké pstruhy, takže se o ni rybáři moc nezajímají. Přinejmenším je to ale neuvěřitelně tlamaté a bizarní stvoření, které stojí za to si prohlédnout.


Kdo by se domníval, že evropsky významné lokality musí hledat jen v nedotčené přírodě, zjistí, že v Prachaticích tomu tak není. Prachatický kostel, kde se vyskytuje netopýr velký, patří mezi evropsky významné lokality rovněž.


S naší největší sovou – výrem velkým, jehož rozpětí křídel je kolem 1,7 m, se můžeme s určitou pravděpodobností setkat v okolí Zábrdí a Kratušína. Na pravém svahu údolí Blanice, asi 1 km jihovýchodně od Kratušína, na Zábrdské skále - skalní stěně s reliktním borem a společenstvy skalních štěrbin a teras s výskytem tařice skalní, je pravidelné hnízdiště výra velkého. Výři v době hnízdění potřebují klid, proto je území přírodní památky Zábrdská skála pro veřejnost nepřístupné od března do června.
Přestože lesy na území regionu jsou již stovky let hospodářsky využívány, zachovala se v nich, zejména na obtížně přístupných lokalitách a v těžkých terénech, přírodě blízkávčely lesní společenstva. Ta nejcennější jsou chráněna. K nejvýznamnějším patří přírodní rezervace Libín s rozlohou téměř 70 ha. Tvoří ji komplex přirozených porostů květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou a horských acidofilních smrkových bučin na strmých severovýchodních svazích Libína v nadmořské výšce 704 až 1090 m. Plošně převládají staré smrkobukové porosty ve věku kolem 150 – 190 let s významným podílem jedle bělokoré a javoru klenu. Dnes jsou tyto porosty ponechány samovolnému vývoji. Vyskytují se zde chráněné druhy brouků (střevlíků a nosatců), indikujících přirozený stav lokality. Žije tam dokonce teprve nedávno popsaný druh motýla (nesytka Soffnerova). Spatřit zde lze málo běžné druhy ptáků, jako datlík tříprstý, kos horský, sýc rousný, lejsek malý, holub doupňák či dlask tlustozobý. Z velkých šelem sem zavítá rys ostrovid. V dolní části rezervace stojí poutní kaple U Patriarchy, na vrcholu Libína je v ochranném pásmu rezervace historická rozhledna. Území je přístupné po veřejných cestách.


Komplex reliktních hadcových borů, společenstev skalních štěrbin na hadcích a acidofilních polokulturních borů o rozloze přes 42 ha je chráněn v přírodní rezervaci Miletínky na svazích pravé strany Zlatého potoka jihozápadně od obce Miletínky a 3,5 km na jihovýchod od Chrobol. 
 

Okolí Chrobol je známé rovněž přírodní památkou Tisy u Chrobol. Tis červenýNa tomto poměrně malém chráněném území (pouhých 2,5 ha) je předmětem ochrany původní výskyt tisu červeného, který se zde pod starým listnatým porostem i přirozeně obnovuje. Jen málokdo si dnes dovede tis představit jako lesní strom. Známe jej většinou z parků nebo jiné městské zeleně v podobě různých zahradních kultivarů. Přesto tento strom na území regionu kdysi běžně rostl a dodnes se zde v lesích v počtu kolem 170 stromů jako přirozená příměs dochoval. Můžeme se s ním hojněji než v okolí Chrobol (v počtu desítek stromů) setkat na řadě lokalit v lesích severně a severozápadně od Ktiše, např. na lokalitách Kindermannovy tisy, Křížovické tisy, Nad Prašnou, U Kaple, v okolí bývalé Cibulářské Lhoty, na Mackově vrchu, u Krákorů louky atd. Tis přirozeně, byť ojediněle, roste v lesích i v masivu Libína v okolí Lučenic a Rohanova. Seznámit se s tímto pozoruhodným stromem v přírodním prostředí stojí za vycházku. Nejmohutnější tisy však rostou v blízkosti starých, často zaniklých stavení. Některé z nich jsou chráněny jako památné stromy. V Ktiši je to např. samičí tis u č. p. 28 vysoký přes 8 m s úctyhodným obvodem téměř 2 m a korunou širokou 12 m.
 

Pohled na věkovitý strom vyvolává v člověku pocit úcty k přírodě. Na staré krásné stromy je region opravdu bohatý. Kromě chráněné aleje starých javorů klenů, mléčů, lip a jasanů kolem silnice k obci Buk je v regionu přes 70 dalších památných stromů, z tohoBobík z Boubína je přes 40 lip, dále buky, jasany, duby, tisy, javor klen i mléč a dokonce pozoruhodný staletý břečťan popínavý na městských hradbách v Prachaticích. Za shlédnutí stojí přes 200 let starý památný klen v Ptákově Lhotě u Vacova s obvodem kmene kolem 4,5 m a výškou 33 m. Jsou zde však i další mohutné kleny, na kterých oko s potěšením spočine. Za povšimnutí stojí i stará mohutná hrušeň „ovesnička“ u štítové zdi rozpadlého stavení, či mohutný ořešák, který v této nadmořské výšce (přes 900 m) plodí. Turistu odmění krásný výhled do krajiny – od Ptákovy Lhoty lze dohlédnout až za Písek.
 

K nejčetnějším památným stromům ovšem patří lípy (širolistá i srdčitá). Nejmohutnější z nich je Sudslavická lípa, která roste asi 3 km na jihozápad od Bohumilic vlevo od silnice ze Čkyně na Vimperk; je to lípa širolistá stará kolem 600 let. Její kmen je obdivuhodný - v prsní výšce má obvod téměř 12 m. Lípa je sice dutá, ale dosahuje výšky 26 m.
 

Turista, který navštíví Sudslavickou lípu by neměl opomenout Sudslavický okruh. Je to naučná stezka dlouhá 3,2 km se 26 zastávkami, informujícími o přírodě v předhůří Šumavy. Vede po západním okraji dříve zmíněného vrchu Opolenec (649 m n. m.) se stejnojmennou přírodní rezervací (19,53 ha). Geologickým podložím Opolence je mocná čočka krystalického vápence na podloží biotitických pararul. Toto geologické podloží přispívá k pestrosti lesních, skalních a lučních společenstev s mnoha vzácnými a ohroženými rostlinnými druhy, ale i s mnoha druhy ptáků a teplomilného hmyzu. Les je Lípa Nebahovyzde tvořen druhotnými porosty borovice s fragmenty suťového listnatého lesa. V keřovém patru se vyskytuje přirozeně vedle běžné lísky obecné a trnky i svída krvavá a dřišťál obecný.Kromě vzácných dříve zmíněných orchidejí stojí za zmínku výskyt lilie zlatohlavé či orlíčku obecného. Rostou zde i vzácné druhy kapradin, jako vratička měsíční, kapradina hrálovitá či pérovník pštrosí. K pozoruhodnostem Opolence patří jeskynní systém, v němž byl nalezen bohatý kosterní materiál mladopleistocenní a holocenní fauny, náležející asi 70 různým druhům živočichů.


Dnes již málokdo ví, že v roce 1829 byl u Bohumilic vyorán meteorit o váze 57 kg. V současnosti je jeho převážná část (37 kg a několik drobných úlomků) uložena v

 

 Národním muzeu v Praze, další části jsou např. v muzeích ve Vídni, v Berlíně nebo Chicagu.


Přírodní dědictví regionu spolu se zachovalými architektonickými památkami dává možnost pestrého a pohodového turistického vyžití. Je vhodné pro pěší turistiku i cykloturistiku. Velké množství přírodních zajímavostí, kulturních památek a přívětivá krajina dává velkou možnost volby tras, takže si na své přijdou jak fyzicky zdatnější turisté, tak rodiny s dětmi, nebo turisté, kteří již mnohé pamatují a upřednostňují klidnou dovolenou.
 

ZPĚT na úvod

 

Ing. Vladimír Zatloukal, autor článku

Použitá a doporučená literatura:

Databáze evropsky významných lokalit a ZCHÚ v regionu AOPK Praha
Databáze památných stromů AOPK Praha
Demek J. (eds.), 1987: Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny
Mackovčin P., Sedláček M. (eds.), 2003: Chráněná území ČR VIII, Českobudějovicko
Oberfalcer E. , 2004: Turistický průvodce historií a přírodou, Pošumaví (1.)
Oberfalcer E. , 2007: Turistický průvodce historií a přírodou, Pošumaví (2.)
Wadhauser J., 2001 Encyklopedie Keltů v Čechách

Pohled z Mářského vrchu k Javorníku-panorama