Obsah
Drobná sakrální architektura
v Kraji pod Šumavou
Putujeme-li malebným jihočeským Pošumavím, zjistíme, že snad není obec, na jejímž katastru bychom nenašli nejrůznější projevy drobné sakrální architektury. Patří mezi ně křížky, 
boží muka, výklenkové kapličky, interiérové kapličky i malé návesní kaple. Zvláštním projevem drobné sakrální architektury jsou křížové cesty. Všechny tyto stavby mají svou hodnotu uměleckou, tu větší, jinde téměř zanedbatelnou, byly však vždy citlivě zasazeny do krajiny a jsou dodnes významnými krajinotvornými prvky. Dostaly se i na vojenské a turistické mapy, jako místa orientační.
Nejjednodušší sakrální stavbou jsou křížky a kříže (krucifix). Původně dřevěné, později v pozdním baroku kamenné a konečně od 2, poloviny 19. století litinové na kamenných soklech, stávají na rozcestích silnic, i polních či lesních cest. Kříž je jedním z nejstarších křesťanských symbolů a jeho umístění ve volné krajině či na jiných místech bývalo motivováno různými pohnutkami, 
velmi často šlo o votivní záležitost. Kamenné sokly křížků jsou často ukázkou mistrné kamenické práce, jak je tomu i v případě křížku postaveného v roce 1878 u silnice v Budilově. V Zálezlech je tradiční litinový krucifix nahrazen křížkem kamenným. Velké kamenné kříže byly opatřeny obrazem ukřižovaného Krista vyvedeném na plechu, jak je tomu i v případě kříže při silnici z Husince do Lažiště. Najdeme je i před kaplemi (Zálezly) nebo před vchodem na hřbitov (Dub).
Boží muka bývají malé stavby ve tvaru pilíře nebo sloupu opatřeného patkou a hlavicí, někdy je výklenek nad sloupem krytý stříškou. Symbolizují sloup, u něhož byl Kristus bičován. Mohou podobně jako kříže být
postaveny
v místech, kde došlo k nějakému neštěstí, většinou úmrtí osoby v místě známé. Kamenná boží muka jsou známa od 14. století, ač se jich vzhledem k obrazoborectví husitů dochovalo málo. K největšímu rozšíření těchto ozdobných krajinných prvků došlo v období baroka. V případě jižních Čech jde většinou o kvalitní kamenické práce, příkladem jsou Boží muka při silnici z Nespic do Žáru. Objevují se i boží muka zděná, kde monolitní sloup bývá nahrazen zděným, ukončeným výklenkem pro obraz, nebo sošku. Příklad takových Božích muk najdeme při cestě do Osek na okraji Prachatic.
Výklenkové kapličky stojí typově mezi Božími muky a kapličkami interiérovými 
s uzavíratelným prostorem. Nacházíme je při cestách, které mívaly v dřívějších dobách dálkový charakter. V Malenicích stojí výklenková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého 
na mostě přes Volyňku. K výklenkovým kaplím můžeme přiřadit i trojbokou kapličku při silnici do Budkova, opatřenou třemi výklenky, či čtyřbokou výklenkovou kapličku ve Lčovicích. Nepřehlédnutelná je výklenková kaplička na rozcestí silnic do
Drslavic a Lažiště, která je výrazným krajinotvorným prvkem tohoto krásného koutu našeho regionu. Zajímavou podívanou skýtají dvě výklenkové kapličky umístěné v ohradní zdi zámeckého parku v Dubu. Bohužel ve výklencích chybí sošky sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha z poloviny 19. století.
Interiérové kapličky jsou opatřeny malým oltářem a jednoduchou výzdobou (obraz, soška). Jsou opatřeny plnými dveřmi či laťovými vrátky nebo mříží. Většinou tyto kapličky plní i funkci zvoničky. V Libotyni objevíme půvabnou kapličku nesoucí rukopis zednického mistra Jakuba Bursy. Ve Zdenicích je návesní kaplička čtvercového půdorysu s fasádou zdobenou pilastry. 
Ojedinělým vzhledem zaujme kaplička se zvonicí v Mladíkově, jejíž cibulová střecha je opatřena šindelovou krytinou. 
Cibulovou střechu má i kaplička v Kratušíně. Variantou malých interiérových kapliček jsou návesní kaple, které plnily funkci shromaždiště věřících ve vsi, dnes jsou často místem setkávání občanů při různých akcích Návesní kaple v mohou dosahovat velikosti menšího kostelíka. Od toho se liší tím, že v kapli není uchovávána eucharistie. Návesní kaple vznikají většinou od druhé poloviny 19. století do začátku století dvacátého. Většinou se u nich objevují prvky novorománského, novogotického či novobarokního tvarosloví. 
Za všechny uveďme alespoň návesní kaple v Chlístově, Chlumanech a v Zálezlech.
Zcela výjimečně nacházíme na vsích i samostatné zvoničky, jako je tomu v Račově.
Zvláštním projevem drobné sakrální architektury jsou křížové cesty. Jedná se o výtvarné ztvárnění poslední cesty Ježíše Krista z domu Piláta Pontského na horu Kalvárii. Většinou mívá čtrnáct výklenkových kaplí s obrazy znázorňujícími jednotlivá Kristova zastavení. Ve Vlachově Březí na návrší nad hřbitovem stojí osmiboká kaple sv. Ducha, postavená v 18. století. Je zaklenuta kupo
lí s malbami J.Bošky z roku 1903. K této kapli byla v roce 1853 postavena křížová cesta, kterou představuje 14 výklenkových kapliček s obrazy malovanými původně Janem Boškou a Františkem Matouškem, renovovanými Jindřichem Boškou st. a v roce 1996 Jindřichem Boškou ml. Křížové cestě dominuje Kalvárie se scénou ukřižování.
Na pomezí objektů drobné sakrální architektury a sochařské tvorby stojí sochy svatých na volném prostranství. Za všechny uveďme alespoň sochu sv. Jana Nepomuckého ve Vlachově Březí z r. 1794 a sošku Mater Dolorosa při silnici z Dubské Lhoty do Dubu. 
Mgr. Pavel Fencl, autor textu
Fotografie: Prachatické muzeum
