Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Italiano
  • Español

Jihočeské hipostezky

Informace o hipoturistice (trasy, mapy, zastavení) v Jihočeském kraji naleznete zde.

logo

Rekonstrukce areálu fary (IKS Malenice)

Jsme partnery v projektu "Rekonstrukce areálu fary" v Malenicích a její přestavby na informační a kulturní středisko.


Více informací je k dispozici zde.

 

Projekt je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím ROP Jihozápad a státního rozpočtu ČR.

Kontakt

Občanské sdružení CHANCE IN NATURE - LOCAL ACTION GROUP

sídlo/kontaktní adresa: 

Archiváře Teplého 102, 387 06  Malenice

telefon: 

383 390 134,
724 058 536

e-mail: 

info@krajempodsumavou.cz,        info@chanceinnature.cz

www.chanceinnature.cz
 

 logo chance

Najdete nás na facebooku

logo facebook

Partneři

logo MAS Rozkvět zahrady Jižních Čech

Poznej Pošumaví

logo mas pošumaví

Obsah

 T I P Y    N A    V Ý L E T Y : N A    K O L E

Po stopách architekta ZítkaNa kole

Na kole Přírodními památkami Pod vyhlídkou I a II.

Na kole na Husineckou přehradu

Za sluncem, senem a jahodami do Hoštic

Po stopách Jakuba Bursy

Okolím Předslavic

Za tvrzemi v okolí Dubu

Na kole i letadlem po okolí Strunkovic

Za tisy do Ktiše

Na kole za zlatem do údolí Blanice

 


 Po stopách architekta Zítka

Výchozí bod: LčoviceLčovice-zámek
Trasa: Lčovice-Malenice-Zálezly-Lčovice
Délka trasy: 11.3 km
Čas trasy: 00:37:46
Stoupání: 206 m
Klesání: 206 m
Náročnost trasy: vyšší
Přístup: pěšky, kolo
Občerstvení: Lčovice, Malenice, Zálezly

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil


 


Trasa výletu je vhodná svým profilem, jak pro pěšího turistu, tak pro cyklistu. Výchozím bodem může být obec Lčovice (uslyšíte-li od místních starousedlíku název Elčovice, vězte, že se jedná o tu samou obec), připomínaná už v roce 1321. Původní renesanční zámek byl postaven na místě bývalé tvrze vladyků z Čestic okolo roku 1600 Hodějovskými z Hodějova, v 18. století byl pak zvýšen o patro. Dodnes se dochovalo průčelí s arkádami či kaple Nejsvětější Trojice z let 1668 – 69 a pavilon. Kolem zámku je park s okrasnými dřevinami. Jedním z majitelů zdejšího zámku byl během 30. leté války i Jindřich Hýzrle z Chodů, velitel českobudějovické císařské posádky. Byl to drsný a nesmlouvavý žoldák, ale i ctitel mariánského kultu. Pověst Zálezly-školavypráví, že to bylo právě zde, kde se jeho manželce, při porodu jejich potomka, zjevila krev na obraze Bolestné Panny Marie.
Dalším známým vlastníkem lčovického zámku, i když daleko později, byl význačný český architekt, projektant novorenesanční budovy Národního divadla, Josef Zítek. Lčovický statek se zámkem vlastně vyženil sňatkem s Bertou Lippertovou, dcerou tehdejšího majitele Adolfa Lipperta (resp. Lippert Zítkovi zámek odprodal). Dnes je zámecký areál v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný.
Z Lčovic klesáme do údolí Volyňky, kde odbočíme doleva a podél jejího toku se dostaneme do Malenic. Krajina v okolí Malenic byla osídlena již v pravěku, jak dokládají archeologické nálezy, například mohyly na vrchu Bukovci. Novodobé dějiny Malenic začínají někdy ve 13. století, kdy jsou připomínány jako sídlo vladyků z Dobeve. Roku 1629 byly Malenice povýšeny na městečko.
Dominantou obce je kostel sv. Jakuba Většího, jehož dřevěná loď byla v letech 1708–9 nahrazena zděnou (rok 1709 je možno vidět na ostění jednoho z bočních vchodů). Na hřbitově při kostele je pochován právě Josef Zítek (1832-1909). Na jeho hrobem je i jeho busta od Stanislava Hamzíka (další pomníček má slavný architekt kousek nad hřbitovem, kde je most při cestě z Malenic do Hájů, který Zítek též projektoval). Dále je zde pochován i marčovický rodák a volyňský archivář František Teplý (1867–1945), který zde léta žil a podle jehož návrhu byla postavena další dominanta obce, kaple sv. Malenice-Jiřičkova skála-jeskyněVáclava.
Mezi další pozoruhodnosti Malenic patří hamr. Je technickou památkou a najdeme ho na okraji obce. Na druhém břehu Volyňky se v Jiříčkově skále nachází jeskyně, kde byly nalezeny kosti tundrové zvířeny.
Z Malenic vystoupáme úzkou silničkou do Zálezel. První zmínka o vsi je z roku 1370, kdy je připomínán jejich majitel Jan ze Zálezel. Přestavěná budova bývalé tvrze (č.p. 45 a 63), která patřila rodu Prostého ze Zálezel, stojí dodnes. Jak tvrz vypadala počátkem 17. století, můžeme zjistit v cestopise nám už známého Hýzrleho z Chodů. Z východní strany dnešních objektů je možno ještě spatřit půdní krakorce prevetu (což je honosnější název pro záchod). Jak se Josef Zítek sblížil se zdejší krajinou nám připomene zdejší (dnes už bývalá) škola, jejíž plány vypracoval. Škola se stavěla dva roky a vyučováni v ní začalo 1. 10. 1872. Stavbu řídil již zmiňovaný Zítkův tchán Adolf Lippert.
V Zálezlech, v místní části Kovanín, je k vidění dům vystavěný v roce 1843 v tzv. selském baroku od lidového stavitele Jakuba Bursy s jehož stavbami se ještě seznámíme. V Zálezlech má také pamětní desku zdejší rodák (1896) Karel Šejna, dirigent České filharmonie.
Ze Zálezel se, po možném občerstvení ve zdejší hospodě, vydáme z kopce zpět Malenice-Zítkův hrobk Volyňce.
Pěší trasu je možno pro zdatnější turisty zpestřit výstupem na vrchol Věnce, kde nalezneme pozůstatky pravěkého hradiště z doby halštatské a laténské. Podle jedné z mnoha zdejších pověstí bylo hradiště sídlem proslulého krále Markomanů Marobuda a dodnes je zde ukryt jeho poklad. Najde ho prý jen ten kdo z Věnce uklidí všechno kamení a na vzniklém poli vypěstuje ječmen. Sestoupíme do údolí Volyňky, abychom hned vystoupali zpět do Lčovic.

 

ZPĚT na seznam výletů


 Na kole Přírodními památkami Pod vyhlídkou I a II.

Výchozí bod: Zdenice
Trasa: Zdenice-Jelemek-Frantoly-Nebahovy-ZdeniceFrantoly-most
Délka trasy: 12.6 km
Čas trasy: 00:48:34
Stoupání: 456 m
Klesání: 456 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: cyklo
Občerstvení: Nebahovy

Najděte trasu na mapě

Výškový profil
 

 

Výchozím bodem cyklovýletu je vesnička Zdenice. Ve vsi nás zaujme lípa stará přes 300 let či roubená škola č.p. 19. Buduje se zde lesopark.
Ze Zdenic vyrazíme silničkou k Přírodní památce pod Vyhlídkou. Chráněné území je zaměřené na výuku ochrany přírody. Je chráněno od roku 1977 a má rozlohu 1,3 ha.. Přírodní památkou prochází i naučná stezka s informačními tabulemi.
Zaměření stezky je přírodně naučné se zaměřením na ekologickou výchovu, například péči o ptactvo, genofondové plochy nebo stezka může sloužit jako učebna pod širým nebem. Jedním z funkčních exponátů naučné stezky je i solární vařič. Je umístěn přímo v areálu Stanice mladých ochránců přírody. Délka dvou okruhů je 1,2 km a je zde 59 zastávek. Místo se stalo první školní přírodní rezervací v ČR.
Přibližně po 1,5 km se přidáme k modrému turistickému značení a po něm pokračujeme až do Jelemku.
NebahovyV katastru obce se nachází Přírodní památka Pod Vyhlídkou II o rozloze půl hektaru. Byly sem přeneseny vzácné a ohrožené druhy rostlin z míst, které byly nenávratně zničeny a slouží zde opět k přírodovědné a ekologické výchově.
Za Jelemkem pokračujeme po modré turistické značce do Frantol. Ves je připomínána písemně již v roce 1315 jako Freudenthal, v listině jež se týkal sporu bratrů Vernera, Racka a Přibíka z Vitějic. V obci obdivujeme dvě krásné, památkově chráněné, lípy a kostel sv. Filipa a Jakuba ze 14. století. Kostel byl barokně přestavěn už za dva roky po požáru v roce 1754. Jeho původní zvon byl ulit zvonařem a konvářem Joštem z Vodňan. Frantoly byly převážně osídleny německým obyvatelstvem (v roce 1900 zde žilo 165 německých obyvatel a jen dva Češi) a po jeho násilném odsunu zde utrpěla i zástavba. Z původních asi 70 domů zůstalo dodnes sotva dvacet, ve kterých trvale žije 14 obyvatel. Kdysi zde bývala olejna, šindelna, valcha či hamry s pilou. Kdybychom si chtěli kousek zajet, tak při cestě na Lažišťko stojí opravená kaplička Schutzengerl z roku 1833, kterou postavil místní sedlák v místech, kde se pasáčkovi dobytka neustále zjevoval malý mužíček a plašil mu svěřené krávy. Ve Frantolech nás také zaujme starý kamenný most přes Zlatý potok Nebahovy-lípau bývalého Kurzů mlýna. Dnes je technickou památkou. V Ottově encyklopedii se píše „… v bizarrní úžlabině Zlatého potoka Parádův mlýn, jenž podle práva emfyteutického býval statkem dominikálním…“ a my zde dnes najdeme ranč se šestnácti koni. Jedeme dál po proudu Zlatého potoka (jak už název napovídá, býval tento potok zlatonosný) a po zelené značce až na hlavní silnici. Zde odbočíme vlevo.
Další naší zastávkou jsou Nebahovy. Je to stará ves, připomínaná již roku 1317. Během let patřila postupně k bavorovskému panství, helfenburskému a od roku 1620,
v době patrimoniálního zřízení, patřila tato ves k libějovickému panství-Buquoyům a duchovní správou spadala ves po celá staletí k prachatickému děkanství. Nebahovská náves je protáhlá. Uprostřed návsi stojí mešní kaple v podobě, kterou získala po rozšíření v roce 1902. Kaple byla opravena po požáru v roce 2002. Návsi opět dominuje lípa, tato je stará asi 500 let, její obvod činí 560 cm. Najdeme ji konci návsi při odbočce silnice k Jelemku před statkem č.15 "U Štuců". Nebahovy se mohou pochlubit také kamenným mostem z přelomu 16. a 17. století. Mezi zajímavosti patří například i to, že se zde počátkem 20. století těžila krátce tuha. V místní restauraci se posilníme a vyrazíme po hlavní silnici zpět do Zdenic.

ZPĚT na seznam výletů


 Na kole na Husineckou přehradu

Výchozí bod: HusinecHusinecká přehrada
Trasa: Okruh Husincem
Délka trasy: 5.4 km
Čas trasy: 00:18:27
Stoupání: 126 m
Klesání: 126 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěšky, cyklo
Občerstvení: Husinec

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil


 


Trasa vede sice nejdříve po státní silnici, ale cesta pod přehradou až do Husince je vhodná pro horská kola.
Z města vyjedeme směrem na Vimperk, na konci Husince odbočíme doleva. Po necelých třech kilometrech přijedeme k technickému dílu, vybudovaném v letech 1934 až 1938, k Husinecké přehradě. Blanice často způsobovala povodně, při nichž docházelo k zaplavování pozemků i nemovitostí. O přehradě se začalo uvažovat již v roce 1910, měla stát nad Záblatím. Vše ale zhatila 1. světová válka. Stavba se pak dále odkládala, o stavbě nad Husincem se rozhodlo až po velké povodni v roce 1932. Stavět se začalo v roce 1934 a bylo zde zaměstnáno až 320 osob. Přehrada byla dokončena v roce 1938. Hráz je vysoká 31 metrů, délka v koruně je 215 metrů. Zatopená plocha je asi Husinec-rodný dům J.Husa760 tis. m2 a nádrž zatopila mj. i bývalou střelnici a ukončila každoroční plavení polenového dříví ze šumavských lesů až do Vodňan.
Po žluté turistické stezce vyrazíme podél Blanice až k Husově skalce. Pod skalkou měl podle pověsti odpočívávat Mistr Jan Hus a prý i skalka má jeho profil. Pod skalkou bývával jez, kde se školáci často koupali. Projedeme parkem a jsme opět v Husinci.

ZPĚT na seznam výletů


 Za sluncem, senem a jahodami do Hoštic

Výchozí bod: Volyně
Trasa: Volyně-Přechovice-Hoštice-Milejovice-Dobrá Voda-Střítež-Neuslužice-Volyně
Délka trasy: 16.2 km
Čas trasy: 01:03:08
Stoupání: 380 mHoštice-zámek
Klesání: 380 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěší, cyklo
Občerstvení: Volyně, Hoštice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 



Trasu zvlněným pošumavským terénem lze absolvovat jak na kole tak pěšky. Z Volyně se vydáme severním směrem a za vlakovým nádražím se první odbočkou dáme vpravo, mírným stoupáním, pořád severním směrem, přijdeme ke kapli sv. Anny z roku 1836, která už patří do obce, prvně zmiňované v roce 1400, Přechovice. Při kapli stojí lípa stará 400 let. Pokračujeme dále do vsi, ve které nás zaujmou zejména vesnická stavení postavená ve stylu lidového baroka, dům č.p. 9 se sýpkou a bránou či č.p. 13 z roku 1824. Z Přechovic vyrazíme do vesničky, která se stala nesmrtelnou díky filmové trilogii režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno a … . Máme dvě možnosti. Buď po frekventované hlavní silnici a po pár set metrech odbočit vpravo přes železniční přejezd u zastávky, Hoštice-kravínkde filmový vlak nestavěl neboť měl zpoždění, nebo můžeme jít polní cestou přímo z Přechovic. V obou případech dorazíme do malé jihočeské vesničky, kde na každém rohu jsou nám připomínány zmiňované filmy. Ulice nesou označení Keliška, Schutterstein Strasse, Svaté Cecilie, Troškův sad, Pod Hurvínkem apod. Tak „Trošku“ nám to bude připomínat americký Disneyland. Náves nese označení po další osobnosti, která proslavila Hoštice. Zpěváka Michala Tučného milují v Hošticích dodnes. Má zde na svém hrobě veliký kamenný klobouk, vytvořený Michalem Gabrielem, obsypaný oblázky s neustále zapálenými svícemi. Ve vsi najdeme i hasičské muzeum a posilnit před další cestou se můžeme v několika restauracích či penzionech.
Jinak ves je prvně zmiňovaná v roce 1274, kdy byl jejím majitelem Držislav z Hoštic. Jednopatrový zámek s raně barokním portálem byl postaven v 17. století na místě původní tvrze. Dnešní podoba zámku pochází z dob zdejšího působení Chlumčanských z Přestavlk, z nichž nejznámější byl Václav Leopold, pražský arcibiskup. Posledními Dobrá Voda u Milejovicmajiteli pak byli Schubertové ze Schuttersteinu. Původní kostel Panny Marie byl postaven v roce 1593 v nezvyklé orientaci sever jih. V polovině 18. století byl přestavěn a zařízen v barokním a pseudorenesančním stylu.
Zbytky synagogy ve vsi nám připomenou i zdejší židovské osídlení. Židovský hřbitov pak nalezneme asi 1 kilometr severozápadně od vsi. Dochovalo se zde asi 50 náhrobků, z nichž nejstarší má dataci z roku1735.
Z Hoštic se vypravíme východním směrem okolo bývalého JZD, dnes Ranče Šimona Pláničky, pojmenovaného podle hlavní filmové postavy zmiňovaných filmů.
Další vsí, kterou procházíme, jsou Milejovice, dříve zvané Milovice. I zde stával zemanský dvůr či tvrz, a to až do roku 1911, kdy byla rozparcelována. Za vsí stojí památný dvojramenný kříž, který je památkou na zde padlé vojáky v napoleonských válkách. Bylo zde nalezeno několik lidských kostí či vojenské bodáky a knoflíky.
My ale půjdeme opačným směrem kolem kapličky sv. Vojtěcha a za vsí se dáme doprava po žlutém turistickém značení k poutnímu místu Dobrá Voda. Zde, pod vrcholem kopce Stráž, byl v letech 1889 až 1891 vystavěn kostel Panny Marie nad studánkou s, jak jinak než, léčivou a zázračnou vodou. Voda má vyšší obsah radonu a má tudíž opravdu léčivé účinky. U kostela byla vystavěna křížová cesta se čtrnácti kapličkami. Pouť se zde koná vždy jedenáctou neděli po Velikonocích.
PřechovicePo žluté turistické trase pokračujeme do Stříteže. Ves leží na druhé straně kopce Stráž. I zde stojí kaple a to z roku 1885. Dnes je Střítež známa především velkým zahradnictvím a terapeutickou komunitou. V roce 1879 se zde narodil významný český projektant František Valchář. Dále se modrém turistickém značení vrátíme pře Neuslužice zpět do Volyně. 

ZPĚT na seznam výletů


 Po stopách Jakuba Bursy

Výchozí bod: Vlachovo Březí
Trasa: Vlachovo Březí-Dolní Nakvasovice-Bušanovice- Předslavice- Marčovice-
Litochovice-Čepřovice-Jiřetice-Vlachovo BřezíDvory
Délka trasy: 26.3 km
Čas trasy: 01:28:02
Stoupání: 433 m
Klesání: 433 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: automobil, cyklo
Občerstvení: Vlachovo Březí

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil


 


Málokde u nás najdeme takového lidového stavitele či spíše zedníka-umělce jako byl Jakub Bursa. Ač svá díla zhotovil někdy v polovině 19. století, okouzlují nás jeho stavby doposud.
Jakub se narodil Janovi a Anně Bursovým 21. 7. 1813 v Dolních Nakvasovicích. Ve vlachovobřezské škole nepatřil k nejpilnějším žákům, neboť jako většina jeho vrstevníků musel doma pomáhat s hospodářstvím. Vyučil se u svého otce zedníkem, v roce 1831 byl přijat do cechu vlachovobřezských zedníků a začal pracovat jako mistr. Pracovní zkušenosti sbíral i v Německu. Jeho osobní život však nebyl dvakrát radostný, neboť mu předčasně zemřely první dvě manželky a na výchovu svých dítek byl někdy i sám. Až po delším čase se oženil potřetí. Malý domek mu vyhořel a když si postavil ve Vlachově Březí nový, přišel o něj opět.
JiřeticeChalupy, zvláště jejich štíty, či kapličky Jakuba Bursy se vyznačují na první pohled svérázným rukopisem. Mezi znaky tohoto rukopisu patřilo zejména boží oko, orámované trojúhelníkem či půlkruhem. Štíty mají bohatou reliéfní výzdobu s četnými nápisy. Výzdoba se lišila podle charakteru stavby. Na kovárnách bylo například znázorněno kovářské náčiní, na hospodách pak stůl s pivem, kořalkou či pečivem. To můžeme vidět na bývalých hospodách v už dříve zmíněných vsích Radhosticích č.p. 23 nebo Kovaníně č.p. 15.
Bursa vše zhotovoval bez patřičných plánů a jelikož škol moc neužil, tak v textech můžeme najít dodnes spoustu chyb. Na stavbách si ale moc peněz nevydělal a za jeho života nebyl nikdy oceněn. Přesto stále trval na svých náročných reliéfních výzdobách, snad ke konci svého mistrování z nich slevil. Ve svých nejlepších letech zaměstnával až čtyřicet zedníků, které každý týden vyplácel v hospodě. Útratu v hospodě pak zaplatil za každého včetně hospodského. Zemřel zcela v ústraní, v obecním chudobinci ve Vlachově Březí 19. 8. 1884.Chocholatá Lhota
Za stavbami Jakuba Bursy vyjedeme z nám už známého Vlachova Březí, a to rovnou do jeho rodiště, do Dolních Nakvasovic. Zde na konci vsi přestavěl v roce 1847 statek č.p. 9. Štít je jednoduše zdoben, uprostřed je kříž s mučícími nástroji a na branou oddělené sýpce si můžeme přečíst, že STALO SE NOWE WISTAWENI ZA WRANCE TWRZICKIHO ROKU 1847. Další zastávkou jsou Bušanovice, kde se dochovaly štíty domů č. 27 z roku 1847 (ten je stejný jako na hospodě v Miloňovicích) a č.p.13 z roku 1860. V Tvrzicích jsou dochovány stavby z pozdějšího Bursova období č.p. 7 z roku 1860, bývalý hostinec č.p. 9 z roku 1862 či č.p. 11 z roku 1862. Dalším naším cílem jsou Předslavice, kde na návsi najdeme asi nejlepší Bursovy práce a to vjezd do domu č.p. 18 a č.p. 4. Nad vraty jsou nástavce se sloupky, plastické reliéfy, obrázky a nápisy. Na statku u Malinů č.p. 4, který zde hospodařil od roku 1655, je pod římsou nápis POZEHNANI TOMU DOMU WISTAWEL SEM NEWIM KOMU GEDINE SAMEMU PANU BOHU LP 1848. Zde vidíme, že není G jako G, neboť toto G je vlastně obrácené písmeno J. Přes Marčovice dojedeme do Litochovic, kde obdivujeme usedlost č.p. 2 se štítem selského baroka. V Čepřovicích je nejspíš dílem Jakuba Bursy č. p. 17: uzavřená usedlost s obloukovým vjezdem s nástavcem. Štít je zdoben reliéfy sloupků, volutami a samozřejmě božím okem. V Jiřeticích nás okouzlí opravený, modře laděný statek č. p. 4 z roku 1843. Zde o autorství není pochyb, Bursa se zde podepsal. Jedná se o uzavřenou usedlost se štítem nad vjezdem, obytným stavením i sýpkou. Usedlost je Předslavicezdobena i figurální výzdobou a nápisy: RENOWACI  STALO  SE  WISTAVENI  ROKU  LETA  PANE  1843 MENO  WISTAWITEL  GE  TOMAQ  BOQKA  ZEHO  MAZELKO  STALOSE PODPISOWATEL  MENA GEGAKUB  BURSA. Nad vjezdem je malba sv. Václava. Další Bursovou usedlostí je č. p. 12 z roku 1852 s baňatými sloupky ve štítu sýpky.
Přes Bohunice a Tvrzice se vrátíme zpět do Vlachova Březí. Vlachovobřezským to přece jen nedalo a roku 1984, při stém výročí jeho úmrtí, osadili pamětní desku na budovu tehdejšího MNV s dedikací: „Na paměť Jakuba Bursy, zednického mistra, tvůrce JIHOČESKÉHO LIDOVÉHO BAROKA, který žil a zemřel 19.8.1884 ve VLACHOVĚ BŘEZÍ. Z života radovat se uměl, práci nade vše ctil. Chudý na svět přišel, chudý ho opustil“.

ZPĚT na seznam výletů


 Okolím Předslavic

1. Naučná stezka Předslavice

Výchozí bod: Předslavice
Trasa: Předslavice – Všechlapy – Kakovice – Marčovice - Předslavice
Délka trasy: 9.0 km
Čas trasy: 00:29:52Marčovice-rodný dům Fr.Teplého
Stoupání: 116 m
Klesání: 116 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěšky i na kole
Občerstvení: Předslavice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil





Naučná stezka, kterou vybudovala obec Předslavice (za finanční podpory Jihočeského kraje), nás povede zvlněnou pošumavskou krajinou a seznámí nás se zdejší faunou a florou i místními památkami. Na stanovištích naučné stezky jsou zabudovány informační tabule s mapou. V Předslavicích už známe stavební skvosty lidového baroka Jakuba Bursy. Kromě nich nás určitě zaujme kostel. Je původně románský z první poloviny 13. století, přestavěný goticky ve 14. století. Z tohoto období se dochoval portál z let 1320 – 30 a pozdě gotická křtitelnice. V letech 1655 – 1660 byl přestavěn ještě barokně. Konečně nynější věž pochází z roku 1839, a jsou v ní zavěšeny tři zvony, nejstarší, Vavřinec, je z 15. století. Kostel je zasvěcen sv. Václavovi a Nejsvětější Trojici Boží.
Předslavice-kostel nejsvětější Trojice a sv.VáclavaDochovala se také jednopatrová fara s valbovou střechou a kamenným portálem pod profilovou římsou. Předslavice jsou sice prvně zmiňované v roce 1350, ale osídlení zdejší krajiny bylo již v době pohanské, jelikož na okolních polích byly nalezeny slovanské popelnice. Samotná obec snad vznikla už ve století 9. při staré cestě z Bavorska do Písku.
Z Předslavic nás zavede naučná stezka do Všechlap. Ves byla zmiňována v roce 1490 a to ne moc slavným způsobem: zdejší sedlák Mareš Rezek byl prý ve spolku s lotříky, kteří obrali táborské kupce. Nás snad nikdo neobere a tak budeme pokračovat do Kakovic. Ves byla zmiňována ve 14. století a patřívala mezi nejbohatší vesnice na volyňském panství. Zajímavá je kaple sv. Anny. Z Kakovic pokračujeme do Marčovic. Ves údajně založil probošt Marek v druhé polovině 11. století, který zde postavil tvrz. Za třicetileté války byla ves vypálena. Ani se tomu příliš nedivíme, když víme, že při cestě do nedalekých Bušanovic přepadli sedláci v roce 1629 císařský oddíl o 25 jezdcích a 55 pěších. Koně sice zabili, ale přesile vojáků už neodolali a rozprchli se po okolních lesích. Následovala pak odveta. Ve vsi stojí kaple sv. Jana NepomuckéhoPředslavice-rotunda na Kopečku z roku 1887. Pamětní deska na domě č.p. 5 nám připomene zdejšího slavného rodáka, faráře, archiváře a spisovatele Františka Teplého, který se zde narodil 5.2.1866. Zabýval se hlavně historií Volyňska.
Z Marčovic se vrátíme zpět do Předslavic. Před Předslavicemi vpravo, na vrchu zvaném Kostelec, stával prý kostelík, jeden z prvních v kraji. Nyní tu stojí novodobá rotunda a je od ní pěkný výhled na Boubín, Mářský vrch či Věnec. Z Předslavic pokračujeme dále přes ves Úlehle, kde za vsí u rybníka stezka končí. Stejnou cestou se vrátíme zpět.

 

2. Na Helfenburk

Výchozí bod: Předslavice 
Trasa: Předslavice – Všechlapy – Bohunice – Koječín – Helfenburk - Předslavice
Délka trasy: 18.7 kmHlelfenburk-palác
Čas trasy: 01:04:24
Stoupání: 331 m
Klesání: 331 m
Náročnost trasy: vyšší
Přístup: na kole
Občerstvení: Předslavice, Helfenburk

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 

Nedaleko Předslavic na hřebenu vrchoviny Mlaka se nachází, svou rozlohou 1,27 ha, jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů, Helfenburk. Trasa přes Všechlapy, Bohunice a Koječín je vhodná i pro průměrně zdatného cyklistu.
Hrad byl postaven Rožmberky jako správní pro bavorovské panství. Stavbu povolil Karel IV. v roce 1355. Zajímavostí je pak místo podepsání a datum tohoto stavebního povolení: Pisa. 21.květen. Ten den při vzpouře v Pise přišel Otec vlasti málem o život. První etapa výstavby byla ukončena v roce 1369, druhá do konce 14. století. Husité se hradu, ač ho tehdy vlastnil katolík Oldřich, vyhnuli. Rožmberkové pak hrad prodávají za Helfenburk-palác2panování Jiřího z Poděbrad. Přestavován pak byl za Václava Vlčka z Čenova v letech 1477 až 1483. Tento profesionální válečník zdokonalil hradní opevnění podle tehdy nejmodernějších poznatků. Hrad byl pak opuštěn někdy ke konci 16. století. Hrad má obdobnou stavbu jako Karlštejn: dvě palácová křídla svírají nádvoří, paláce jsou pak věžovité s dvěma patry. V předhradí třetí brány můžeme dnes spatřit alianční znaky Jana z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Halsu.
S dnešní vyhlídkové plošiny, na jedné z věží hradu, je možno spatřit šumavské vrcholy jako například Boubín či Libín. Na druhou stranu se nám naskýtá krásný výhled do Budějovické pánve, s krásnem už je to horší při pohledu na chladící věže temelínské elektrárny. Rozlohou hradního areálu 1,27 ha patří Helfenburk mezi největší u nás. Hrad bývá otevřen denně, mimo pondělí, v období od 1.5. do 30.9.Helfenburk-v paláci
K hradu se vztahuje mnoho pověstí. Prý je hrad spojen tajnou chodbou s bývalým hradem na vrchu Hradiště. My ovšem víme, že v době, kdy se Helfenburk stavěl, hrad na Hradišti již nestál. Málo pravděpodobná se zdá i varianta, že zdejší tajná chodba končí ve sklepě hotelu Šumava v Bavorově. I zdejší hrad má svůj poklad. Tento hlídá Divoký muž a už odstrašil mnoho hledačů. Po stejné trase se vrátíme do Předslavic. (

ZPĚT na seznam výletů


 Za tvrzemi v okolí Dubu

Výchozí bod: Dub u Prachatic
Trasa: Dub – Lipovice – Chocholatá Lhota – Budkov - DubDub-zámek
Délka trasy: 16.1 km
Čas trasy: 00:56:42
Stoupání: 302 m
Klesání: 302 m

Náročnost trasy: střední
Přístup: na kole
Občerstvení: Dub

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profila
 



Výchozí místo tohoto cyklistického výletu, Dub, je připomínán již roku 1274, kdy byl sídlem Jana z Dubu. Od 15. století zde sídlí Dubští z Třebomyslic. Tvrz je ale uváděna až později, a to roku 1543, kdy ji kupují Boubínští z Újezda. Na počátku 17. století patří Dub Kavkům z Říčan. Po nich a po Hodějovských, k nimž náležela manželka Pavla Kavky z Říčan, zůstala na zdejším zámku památka-zazděná renesanční ostění s jejich erby. Vlastníci zámku a panství se rychle střídali a jedním z těch, co nejvíce ovlivnili vzhled zdejšího zámku byl rytíř Moritz Hönigstein, který zámek koupil v roce 1839. V letech 1854-60 zámek novogoticky přestavěl a tato podoba, připomínající zámek Hluboká, se vlastně dochovala dodnes. Plány na přestavbu vypracoval slavný volyňský rodák Josef Niklas.
Lipovice-tvrzV roce 1869 byl Dub císařským rozhodnutím povýšen na městys. V roce 1917 kupuje zámek a velkostatek správní rada Josef Broumovský. Po roce 1945 byl areál zestátněn a v zámku sídlilo zemědělské učiliště. Po roce 1989 získala zámek s přilehlým areálem rodina Battagliova, která ho postupně uvádí do původního stavu. Příležitostně se tu pořádají, široké veřejnosti přístupné, výstavy či koncerty a v případě zájmu vás majitelé zámkem ochotně provedou.
Další dominantou obce je kostel Rozeslání sv. Apoštolů z roku 1787.
V Dubu byla celkem velká židovská obec, která nejvíce utrpěla v roce 1872, kdy obec postihl zničující požár a zasáhl nejvíce Židovskou ulici. Stála zde také synagoga, která byla později přestavěna na obytný dům. Asi 10 minut jižně od obce se na kraji lesa Na Hájku dochoval židovský hřbitov s náhrobky z 1. poloviny 18. století.
Z Dubu vyjedeme jihozápadním směrem do Lipovic. Tato vesnička je připomínána ve stejném roce jako Dub a dodnes má svou vlastní tvrz, i když přestavěnou na sýpku. Zachoval se ale gotický portál či renesanční krb. Tvrz vznikla někdy ve 14. století. Ještě starší památka leží západně od vsi. Vězte, že kopečky na kraji lesa V luhu, zarostlé ostružiním, jsou slovanské mohyly. Je jich tu asi 13. A v okolí obce se našla keramika z 8. a 9. století ze slovanským dekorem. Ve vsi pak můžeme obdivovat novější památky, nám už známého Jakuba Bursy-č.p. 4 se štítem s roku 1857 a kapličku zasvěcenou Andělům Strážným.Budkov-most ze 16. století
Polní cestou přejedeme do sousední Lhoty Chocholaté. I zde najdeme bývalou tvrz, ovšem důkladně zakrytou plechovými přístřešky místního zemědělského podniku. Tvrz byla vystavěna Budkovskými z Budkova na konci 16. století. Dlouhého trvání ale neměla, protože roku 1680 byla upravena na sýpku. Po požáru v roce 1861 bylo několik domů přestavěno, kým jiným než, Jakubem Bursou. Až do zdejšího domu č.p. 3 se dostalo ostění z Helfenburku, ale při likvidaci brány vzalo za své.
Za vsí, ve směru na Strunkovice, odbočíme doprava, do Budkova. Ves je připomínána v roce 1354, kdy patří Budkovským z Budkova. Při levé straně silnice, v areálu zemědělského podniku, stojí gotická tvrz ze 14. století, později opět upravena v sýpku. Dochoval se pozdně gotický portál či zbytky kleneb. Ve vsi se také dochovaly, při č. p. 14, dřevěné, vyřezávané včelíny z roku 1910. Najdeme zde i lípu starou přes 300 let s obvodem kmene 560 cm. I zde, na kraji lesa jižně od vsi, stojí slovanské mohyly, tentokrát jich je šestnáct. Vracíme se zpět po červené turistické značce a hned za vsí narazíme na další, tentokrát technickou, památku-kamenný most ze 16. století. Vpravo pod ním se třpytí hladina Budkovského rybníka, jehož hráz byla obnovena po protržení při povodních v roce 2002. Pod hrází, v bažině a na dubových pilotech, byl postaven Budkov-včelínv roce 1577 renesanční mlýn s raně barokním štítem. V 50. letech 20 století se zde oběsil mlynář a nešťastník prý zde po smrti dlouho strašil. My pokračujeme dále po červené přes Jarouše pod vrchem Spálená zpět do Dubu.
(Délka trasy 17 km, terén je středně náročný, vhodný pro horská kola)

ZPĚT na seznam výletů


 Na kole i letadlem po okolí Strunkovic

Výchozí bod: Strunkovice nad Blanicí
Trasa: Strunkovice nad Blanicí-Protivec-Malý Bor-Čichtice-Blanička-Strunkovice n./Bl.
Délka trasy: 22.5 km
Čas trasy: 01:14:54Protivec-most
Stoupání: 241 m
Klesání: 241 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: cyklo
Občerstvení: Strunkovice nad Blanicí

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil


 

V okolí Strunkovic nad Blanicí najdeme mnoho zajímavých míst, které stojí zato navštívit. V tomto, již rovinatějším, podhůří Šumavy se můžeme zdržet i déle a využít například možnosti ubytování ve zdejším kempu v Žíchovci, který nabízí možnost ubytování v deseti chatkách po pěti lůžkách či má vyhrazené prostory pro stany i obytné přívěsy. Najdeme zde základní hygienické služby; areál má i svou vlastní restauraci, ale i minigolfové hřiště.
Žíchovec leží asi 2 km jižně od Strunkovic a je zmiňován již v roce 1334 a patříval ke zboží rožmberskému, prachatickému či později Eggenberkům. Kromě pěkné návsi s kaplí Panny Marie, jejíž stěny zdobí krystaly křemene, nás zaujme i pěkná barokní kaplička sv. Jana Nepomuckého z roku 1738.
První zmínka o samotných Strunkovicích pochází z roku 1227, kdy jsou tehdejší Strunkovice-rodný dům B.HavlasyZtronkovici uváděny jako majetek kláštera sv. Jiří na Hradčanech. V roce 1290 se staré anály zmiňují o Vokovi ze Strunkovic, který sídlil na zdejším hradě, který jím byl vystaven snad na místě ještě staršího hradiště. Hrad již dnes nestojí, ale zůstal po něm název skalnatého ostrohu nad Blanicí „Na Hradišti“. Zachovala se i listina, kdy Petr Vok z Rožmberka uděluje městysi Strunkovice právo používat vlastní pečeť. Na pečeti je zobrazen právě zdejší hrad a pětilistá růže, poněvadž Strunkovice patřili pod bavorovské panství, tehdy rožmberské. V letech 1593 – 1620 jsou Strunkovice v majetku prachatickém.
Významnou raně gotickou památkou je kostel sv. Dominika původně z 2. poloviny 13 století (na stavbě se podílel mistr ze Zvíkova). Z té doby se dochovaly patky či hlavice raně gotického portálu nebo i gotická křtitelnice. V 18. století byla kostelu prodloužena loď a přistavěn vršek věže. U kostela stojí ručně kovaný kříž z 18. století.
V současnosti je největší turistickou atrakcí místní letiště vzdálené asi 2 km východně od centra Strunkovic. Nabídnou nám zde jak vyhlídkové lety, tak seskoky padákem s 1 500 metrů nebo až dvojnásobné výšky nebo třeba i tandemové seskoky s možností natočení videozáznamu.
Vyjedeme-li ze Strunkovic na kole východním směrem, mineme letiště, a zhruba po dvou kilometrech dorazíme do vsi Protivec. I když vlastně nejdřív musíme překonat Zlatý potok přes kamenný most. A ne ledajaký. Tento pochází z 18. století má tři ploché oblouky o čtyřmetrovém rozpětí a vzepětí 1,5 metru. Průčelí mostu jsou neomítnutá. Klenutí mostu je tvořeno několika řadami cihel. Most je významnou technickou Čichtice-židovský hřbitovpamátkou. I Protivec má starou historii. První zpráva o osadě pochází z roku 1377, v roce 1543 přináleží ke statku Čichtice. K dalším majitelům patří například Lukáš Kořenský z Terešova nebo i hraběnka Buquoyová . Ve vsi stojí pěkná kaplička zasvěcená Panně Marii z roku 1860 a památník padlým z 1. světové války. V roce 1866 postihl Protivec velký požár a jen zázrakem nevyhořela celá vesnice. Od té doby, až někdy do 50. let 20. století, chodilo procesí na svátek Panny Marie do kostela sv. Dominika do Strunkovic na mši děkovat, že Protivec neshořel celý. Pokračujme dál přes Malý Bor, na křižovatce u Kněžského rybníka vlevo, za Hlubokým rybníkem vpravo do Čichtic. Ještě před vsí vlevo stojí bývalý statek, pod jehož správu spadaly okolní vsi, později statek vzorně přestavěli Schwarzenberkové. Čichtická náves je podlouhlá, má svou pěknou kapličku. Kousek za vsí je židovský hřbitov s náhrobky z 18. století. Vedle bývalé školy stojí výklenková Čichtice-Schwarzenberský dvůrkaple. V dolní části vsi cesta prudce klesá k nám už známému Zlatému potoku, který zde končí své putování pošumavskou krajinou a vlévá se do Blanice. Přes potok přejedeme a na druhé straně potoka nás přivítá ves Blanička. Přes Blanický Dvůr se vrátíme zpět do Strunkovic.

ZPĚT na seznam výletů


 Za tisy do Ktiše

Výchozí bod: Ktiš
Trasa: Ktiš-Chroboly-Záhoří-KtišKtiš-křížová cesta-bývalá kaple
Délka trasy: 17.4 km
Čas trasy: 01:06:39
Stoupání: 479 m
Klesání: 479 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: kolo i pěšky
Občerstvení: Ktiš, Chroboly

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 


Velice zajímavou oblastí na okraji Vojenského újezdu Boletice je Ktišsko. Její centrum, Ktiš, je připomínáno již v polovině 14. století, kdy patřilo pod správu Zlatokorunského kláštera. V roce 1420 ji Oldřich z Rožmberka připojuje ke krumlovskému panství. Dominantou obce je původně raně gotický kostel sv. Bartoloměje, který byl přestavěn a rozšířen v letech 1687-90 Giovannim Canevalem a upraven v roce 1781. Věž kostela byla zvýšena v roce 1878. Uprostřed návsi stojí památník padlým v 1. světové válce a kašna. Na návsi se dochovala zčásti typická německá, resp. rakouská architektura jako pozůstatek po bývalém německém osídlení. Po třicetileté válce bylo toto území prakticky celé osídleno německými usedlíky. Proto nás překvapí, že zde, kněz a přítel Josefa Dobrovského, Antonín Jaroslav Puchmajer píše na konci 18. století první Ktiš-tis červenýnovodobé české básnické sbírky. Po roce 1945 bylo téměř veškeré původní obyvatelstvo odsunuto a Ktiš a okolní osady byly, někdy úspěšně, někdy méně úspěšně, doosídleny, převážně rumunskými Slováky. V současnosti je zajímavá snaha o vybudování lyžařského střediska v obci se sjezdovkami na svazích nedalekého kopce Chlum (1 191 m n. m.). V samotné Ktiši i v jejím okolí je zaznamenán výskyt tisu červeného. Je to silně ohrožený jehličnan, který byl ve středověku v našich krajinách běžně rozšířen. Dosahuje sice maximálního vzrůstu jen okolo 10 metrů (většinou je nižší), ovšem jeho stáří bývá značné. Celý strom je prudce jedovatý. Nevíme, z čeho dělali luky naši předci, ale slavné Velšské luky byly vyráběny právě z tisu. Jinak tis sloužil, vzhledem ke své červené barvě a zajímavé kresbě, k výrobě drahého nábytku. Jeden takový tis můžeme spatřit i pod ktišským hřbitovem. Zde není bez zajímavosti připomenout pověst, podle které dlouhé kořeny tisu sahají až k ústům mrtvých a udržují v nich život.
Z Ktiše půjdeme po červené turistické značce pod Ktišskou horu. I zde mají svůj pramen se zázračnou vodou. Tahle Dobrá Voda se jmenuje Ktišská a u pramene byla vystavěna v roce 1874 kaple Panny Marie Pomocné s křížovou cestou. Jednotlivá zastavení křížové cesty se dnes renovují, ovšem z kaple je, už asi definitivně, rekreační chata, s komínem místo zvoničky. Jen letopočet na štítu a zastřešená studánka nám připomene původní využití.
Pokračujeme pod Ostrou horou, překročíme Zlatý potok a vystoupáme do Chrobol.
Ves má obdobnou historii jako Ktiš, již v roce 1317 je uváděn les Strobole, samotná Chroboly-kaple P.Marie Lurdskéosada byla založena klášterem ve Zlaté Koruně, později patří Chroboly pod krumlovskou správu. I zde mají starý kostel, původně gotický, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, barokně rozšířený podle plánů J. J. Fortina v letech 1754 až 1758. Severně za vsí je pramen, který byl již před dávnem označován za zázračný či svatý. V letech 1902-3 zde byla vystavěna v neogotickém slohu jednolodní kaple Panny Marie Lurdské. Tím se Chroboly staly poutním místem. Procesí sem směřovalo z Chrobol vždy v pondělí svatodušní. Ovšem to vše skončilo opět odsunem německých obyvatel. Kaple chátrala přes padesát let, až po roce 2000 bylo započato s postupnou opravou. O kapli napsal pěknou báseň v německém nářečí zdejší farář Josef Dichtl, kterému bylo, pro jeho antifašistické smýšlení, nabídnuto po roce 1945 zde zůstat. Ovšem svědomí mu nedalo a odešel dobrovolně se svými vyhnanými farníky.
Za obcí je rezervace Chrobolské tisy s největším výskytem tisu červeného v České republice.
Po hlavní silnici se vrátíme do údolí Zlatého potoka, projdeme vískou Záhoří s opět původní patrovou zástavbou zděných domů s valbovou střechou a kapličkou z druhé Ktiš-kostel sv.Bartolomějepoloviny 19. století. Za vsí, při odbočce na Příslop, odbočíme vpravo a lesní cestou pod Mackovým vrchem se vrátíme zpět do Ktiše.
Pro cyklisty se nabízí možnost využít nově zřízené cyklotrasy v areálu Vojenského újezdu Boletice. Trasy vedou krásnou přírodou a lze navštívit i dlouho nepřístupné a jako zázrakem dochované památky po bývalém osídlení jako například kostel sv. Mikuláše v Boleticích nebo sv. Martina v Polné. Nevýhodou je ale, že značené trasy Vojenským újezdem je možno využít jen v sobotu, neděli nebo státní svátky od 7 do 21 hodin.

ZPĚT na seznam výletů


 Na kole za zlatem do údolí Blanice

Výchozí bod: Záblatí
Trasa: Záblatí – Kratušín – Zábrdí – Podedvory – Husinec – Těšovice - Staré Prachatice – Kahov – Oseky – Zábrdí - Záblatí
Délka trasy: 29.8 km
Čas trasy: 01:41:39
Stoupání: 714 m
Klesání: 714 m
Náročnost trasy: vyšší
Přístup: na kole
Občerstvení: Záblatí, Kratušín, Husinec, Staré Prachatice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 


Zlatonosná řeka Blanice pramení v nepřístupných místech pod Knížecím Stolcem v nadmořské výšce téměř 1000 m n. m.. Její povodí má plochu přes 800 km2. Tok Blanice měří přibližně 95 km a zlatonosný byl vlastně celý její tok až po soutok s další zlatonosnou řekou, Otavou. Nejvíce se zlato rýžovalo v oblasti od Záblatí po Husinec, a pak od Strunkovic po Bavorov. Rýžování zlata mělo zásadní vliv na osídlení krajiny a vznik dopravních komunikací podél toku Blanice.Zábrdí-jeskyně
Těžba zlata rýžováním je v Pošumaví archeologicky doložena již v prvních stoletích před naším letopočtem a to tehdejšími obyvateli naší krajiny Kelty. Později pak hlavně v období 10. – 14. století za Přemyslovců (ne nadarmo byl Přemysl Otakar II. nazýván králem železným a zlatým) a Karla IV. I dnes můžeme v náplavech řeky Blanice zjistit obsah zlata až několik desítek mg na kubický metr zeminy. O tom, že tu zlato skutečně je, svědčí i skutečnost, že se zde v roce 1987 konalo mistrovství republiky v rýžování zlata.
Zlato sloužilo především k výrobě šperků, kterými pak panovníci či šlechta dávala najevo své bohatství. Zlato bylo oblíbeno jednak pro svoji vzácnost, tak pro svoje vlastnosti, jako kujnost či stálý lesk.
Cyklistický výlet údolím Blanice zahájíme v Záblatí. Vyjedeme směrem na Kratušín, přejedeme Blanici, Cikánský potok a hned u jejich soutoku se setkáme s první zajímavostí. Z dob rýžování zlata zůstaly v krajině nepřehlédnutelné pozůstatky-sejpy. Jsou to haldy propláchnuté a zlata zbavené hlušiny, někdy až 10 m dlouhé a 3 m vysoké.. Byly ponechány svému osudu a my se dodnes můžeme v údolí Blanice se spoustu z nich setkat. Při archeologických průzkumech bylo v těchto sejpech, nebo také hrůbatech, nalezeno spoustu předmětů středověkého života. Dnes jsou tyto sejpy vyhlášeny technickými památkami. Zlato se získávalo proplachováním písčité zeminy v ploché, nejdříve dřevěné, misce neustálým kroužením, kdy se písek odplavoval a drobné, ale těžké, zlatinky zůstávaly na dně misky. V Kratušíně odbočíme vpravo do Zábrdského mlýna. Tady za mostem přes Blanici pojedeme asfaltovou cestičkou do Podedvorského mlýna a vlastně celou cestu nám lemují sejpy, dnes už zarostlé bujnou vegetací. Pokračujeme po žlutém turistickém značení nad Husinec, zde doleva po silnici do Husince. Blanice sloužila také jako nejlevnější dopravní prostředek. Vždy na jaře, když měla řeka dostatek vody, plavilo se po ní dřevo z jejích horních partií, většinou v metrových polenech, až do Vodňan. Už před cílem cesty si ale vybírali řemeslníci vhodná polena třeba na výrobu šindelů či dřevěného drátu. Jedním z takových míst byl i Husinec. Plavení bylo omezeno zavedením železnice a zcela zaniklo výstavbou Husinecké přehradní nádrže. Po modré turistické značce doputujeme do Těšovic. Obec je zmiňována již v roce 1356 a na Blanici či Živném potoce pracovalo několik mlýnů například Hanušův, Mauriců či Bělečský. Hanušův je zděný, byl na horní vodu a pochází ze 17. století. V první polovině 19. století v něm byla provozována papírna. Kaplička ve vsi je z druhé poloviny 19. století. Pěkné jsou i štíty domů 14, 15 nebo 17, vystavěné v selském baroku. I pod Těšovicemi se hojně rýžovalo zlato. V minulosti se zde také lovila perlorodka říční, později byla téměř vyhubena, dnes je opět vysazována a přísně chráněná. Z Těšovic se vydáme do Starých Prachatic, vpravo po naučném okruhu na Šibeniční vrch a po silnici přes Kahov, Oseky do Zábrdského mlýna a zpět do Záblatí. (Trasa je vhodná pro zdatnější cyklisty).


ZPĚT na seznam výletů

 

Text a fotografie: Ing. Josef Pecka