Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Italiano
  • Español

Jihočeské hipostezky

Informace o hipoturistice (trasy, mapy, zastavení) v Jihočeském kraji naleznete zde.

logo

Rekonstrukce areálu fary (IKS Malenice)

Jsme partnery v projektu "Rekonstrukce areálu fary" v Malenicích a její přestavby na informační a kulturní středisko.


Více informací je k dispozici zde.

 

Projekt je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím ROP Jihozápad a státního rozpočtu ČR.

Kontakt

Občanské sdružení CHANCE IN NATURE - LOCAL ACTION GROUP

sídlo/kontaktní adresa: 

Archiváře Teplého 102, 387 06  Malenice

telefon: 

383 390 134,
724 058 536

e-mail: 

info@krajempodsumavou.cz,        info@chanceinnature.cz

www.chanceinnature.cz
 

 logo chance

Najdete nás na facebooku

logo facebook

Partneři

logo MAS Rozkvět zahrady Jižních Čech

Poznej Pošumaví

logo mas pošumaví

Obsah

 T I P Y    N A    V Ý L E T Y : P Ě Š K Y        

Krajem pod Javorníkempěšky

Z Prachatic na Libín

Po stopách architekta Zítka

Vycházkový okruh Husincem

Za památkami Vlachova Březí

Prachatickými stezkami

Ze Šumavských Hoštic ke Svatému Vojtěchovi

Za sluncem, senem a jahodami do Hoštic

Na hrad Hus

Naučká Dvorystezka Předslavice

Za tisy do Ktiše

Z Bohumilic na Mářský vrch

Po stopách Keltů

Pěšky za zlatem do údolí Blanice

 


 Krajem pod Javorníkem

Velký okruh

Výchozí bod: Vacov
Trasa: Vacov-Vrbice-Milíkov-Javorník-Úbislav-Benešova Hora-Peckov-Vacov
Délka trasy: 14.5 km
Čas trasy:
03:37:57
Stoupání:
408 m
Klesání:
408 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěšky, pro zdatné na kole
Občerstvení: Vacov, Rohanov, Javorník, Benešova Hora

Zobrazit trasu na mapě
 

Výškový profil

 

 

 

Výchozím místem pěšího výletu je Vacov, obec prvně zmiňovaná až v roce 1352, ale zcela jistě starší. Dominantou Vacova je kostel sv. Mikuláše,Mezník u Královského kamene který byl postaven v letech 1888-1890 podle projektu schwarzenberského architekta Jana Sedláčka, stavitelem pak byl Jan Štěrbík z Vimperka. Kostel byl postaven na místě staršího, který snad stál už před rokem 1250.
V kostele se zachovaly četné náhrobky a cennou památkou je zvon od mistra Brikcího z Týnberku z roku 1588. Na zvonu je nápis s věnováním donátora Václava Koce z Dobrše.
Okolo kostela, stejně jako na náměstí ve Stachách, najdeme v létě hřiby koloděje.
Hned pod kostelem stojí další vacovská památka výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého ze 17. století, nedávno pěkně opravená. Dnešní Vacov je vlastně složen ze tří obcí: Vacova, Vlkonic a Miřetic, přičemž vlastní Vacov je ze všech jmenovaných nejmenší.
Z Vacova vyrazíme směrem Sušice do Vrbice. Ve vsi, která je samostatnou obcí můžeme spatřit novější kapličku (z roku 1949) a několik starých roubených domů, zvláště ten vlevo hned za kapličkou je výstavní. Odbočíme vlevo, projdeme chatovou oblastí, ve které se napojíme na modrou turistickou trasu. Vlevo míjíme rohanovské koupaliště, kam si, zvláště v letních horkých dnech, můžeme odskočit vykoupat a občerstvit. Pokračujeme osadou Milíkov stále po modré turistické značce na Javorník. Při příchodu do vsi nás přivítá socha Karla Klostermanna, který se Vacov-kaple Sv. Jánazasloužil o postavení zdejší rozhledny, místa našeho dnešního nejvyššího cíle. Ale nepředbíhejme. Javorník je oblíbeným letním i zimním turistickým střediskem. Tím se stal také zásluhou Rudolfa Berana, rodáka z Pracejovic, poslance a předsedy prvorepublikové Agrární strany, později předsedy vlády ČR i protektorátu. Beran si Javorník velice oblíbil a jeho zásluhou zde vznikla i Švehlova chata-dnešní sanatorium, byla vydlážděna hlavní ulice či provedena elektrifikace obce. V dnešním Javorníku se můžeme občerstvit v jedné z několika restaurací. Najdeme zde i památkově chráněnou architekturu, uprostřed vsi stojí chráněná venkovská usedlost č.p. 29. Od usedlosti se vydáme podél lesa a lyžařského vleku vzhůru k vrcholu Javorníka. Někde v půli cesty se zastavíme u dalšího památkově chráněného objektu a to u rotundy sv. Antonína Paduánského. Rotunda je novodobá, byla postavena v roce 1939 a slavnostně vysvěcena 4.8.1940, tedy v době fašistické okupace a v době, kdy vrchol Javorníka (1065 m n.m.) byl nejvyšší horou okleštěných Čech a Moravy. Od rotundy je pěkný výhled, což nás naláká a popožene k dosažení rozhledny, odkud je výhled ještě úchvatnější.Pohled z javornické rozhledny
Rozhledna na Javorníku byla postavena až v roce 1938, ač přípravný výbor v čele s Karlem Klostermannem zasedal již v roce 1914, vlastní výstavbu přerušila nejdříve 1.světová válka a pak nedostatek financí. Vlastní stavba začala 21.6.1938 a byla ukončena 31.8. téhož roku. Na dnešní poměry něco nevídaného. Byla postavena dle projektu architekta Karla Houry, na 27 kvádrech jsou vytesána jména těch, kdo se o rozhlednu zasloužil. Výhled byl ale postupně omezen stromy a z rozhledny už nebylo vidět. V roce 2003 byla dokončena nástavba. Dnes má rozhledna 197 schodů, je 39 metrů vysoká, vyhlídková plošina je ve 30 metrech. Vidět zde za pěkného počasí krom šumavských velikánů Velkého Javoru či Roklanu můžeme i Alpy.
Od rozhledny sejdeme zpět do vsi a po žluté turistické značce do Úbislavy. U mostu přes Horský potok stojí tzv. Kohoutí kříž-lidový rozčepýřený, starobavorského původu s nástroji Kristova umučení a řemeslnické nářadí, z Bavor jej v 19. století přivezl zdejší rolník a povozník František Štoural a svým nákladem jej nechal opravit a postavit. Za obcí stojí památný buk dle dr. V.V.Kremera 350 let starý. V roce 1971 měl ve výšce 130 cm obvod 397 cm, byl vysoký 18 m, větvení začínalo ve výšce 6 m, průměr koruny je 20 m.
Benešova Hora-lípaU Úbislavy se vydáme po silničce do Benešovy Hory. Vesnička je známa svými stavbami s vlivem jihočeského lidového baroka, usedlosti mají polokruhové brány. Usedlost č.p.32 je přes 200 let stará. Ve vsi stojí přes 360 let stará lípa s obvodem 575 cm. Po silnici dojdeme přes Peckov zpět do Vacova. 

 

 

 

 
Malý okruh (naučná stezka Cesty za poznáním)

Výchozí bod: Javorník
Trasa: Javorník – Krankoty – Tejmlov - Javorník
Délka trasy: 5.0 km
Čas trasy:
01:14:55
Stoupání:
173 m
Klesání: 173 m
Náročnost trasy: nižší
Přístup: pěšky
Občerstvení: Javorník

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 

 

 

Pro méně zdatného návštěvníka prochází okolím Javorníka Javorník-Měsíční kámennaučná stezka Cesty za poznáním. Okruh vede ze vsi na rozhlednu dále na Královský kámen (1059 m.n.m.). Je to mrazový srub ze žulového porfyru. Pod vrcholem je kamenné moře, do jedné ze skal je vtesána kaplička. Z vrcholu je omezený rozhled. 7.10.2007 zde byl znovu vztyčen a vysvěcen vrcholový kříž. Poblíž stojí mezník panství z roku 1752 se schwarzenberským znakem. Dále okruh pokračuje přes Krankoty a Tejmlov zpět na Javorník. Královský kámen-kapličkaDélka okruhu je 6,5 km. Na naučné stezce jsou instalovány informační tabule. Samostatná větev stezky vede směrem k Záklonu k Měsíčnímu kameni. Ten zpopularizoval psychotronik Pavel Kozák. Podle něho je kámen menhirem. Návštěvníkovi poskytuje kámen možnost posílení jeho vlastní tělesné energie. Kámen je 2 km od Javorníku.

ZPĚT na seznam výletů 

 


 Z Prachatic na Libín

Velký okruh

Výchozí bod: Prachatice
Trasa: Prachatice-Libín-Libínské Sedlo-Prachatice
Délka trasy: 11.8 km
Čas trasy: 02:57:40
Stoupání: 561 m
Klesání: 561 m
Náročnost trasy: vyšší
Přístup: pěšky
Občerstvení: Prachatice, Libín

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 

 

Libín-rozhlednaHistorické jádro Prachatic je jedním z nejzachovalejších renesančních míst v České republice. Uvnitř městských hradeb, s nejznámější baštou Helvít, se zachovalo spoustu historických památek. Proto také bylo v roce 1981 vyhlášeno Městskou památkovou rezervací. Vstup do tohoto historického jádra je nejromantičtější z východní strany Dolní branou, tzv. Píseckou, s pozůstatky dělostřeleckého ostřelování Prachatic-zpola zazděnými koulemi. Po vstupu za hradby si vlevo povšimneme tzv. Haydlova domu č.p. 29 s renesančními sgrafity. Hned za ním stojí dominanta Prachatic, kostel sv. Jakuba ze 14. století, v jehož sakristii bylo během husitských nepokojů upáleno 75 německých občanů. V uličce za kostelem na domě č.p. 31 je možno spatřit nejkrásnější sgrafito v Prachaticích-obraz Večeře Páně z roku 1563. Na Velkém náměstí stojí další domy zdobené sgrafity-Rumpálův dům č.p.41, Sittrův dům č.p. 13 (můžeme si zde prohlédnout vlastivědné muzeum), Bozkovského dům č.p. 45. Na horní straně náměstí je zajímavá Stará radnice z let 1570-71 s výzdobou od malíře Březnického. Nová radnice je pak z roku 1903. Uprostřed náměstí stojí kašna ze 16.století se sochou Spravedlnosti.
Z centra Prachatic vyrazíme po červené turistické stezce do bývalých městských lázníLibín-křížová cesta ke kapli Patriarchy Svaté Markéty, které byly v provozu v letech 1783 až 1935. Léčení se provádělo studenou vodou Preisnitzovou či Kneippovou metodou, léčila se zde onemocnění nervová či pohybového ústrojí např. pitným režimem či běháním v ranní rose, což si můžeme vyzkoušet i dnes a zjistíme, že má tato léčba blahodárné účinky doposud. Několik lázeňských budov stojí dodnes. Půjdeme dále po červené turistické trase a v místech, kde se prudce otáčí doprava, my půjdeme rovně podél opravených zastaveních křížové cesty až ke kapli sv. Filipa Neri
( Patriarchy). Kaple z roku 1803 nahradila původní dřevěnou. Ke kapli a též léčivému prameni chodívalo z Prachatic dvakrát ročně procesí. Pokračujeme dále mírně z kopečka, vzápětí mírně do kopce a po zhruba kilometru se napojíme na žlutou turistickou trasu, pokračujeme k rozcestí U Sedélka, zde odbočíme po modré vpravo k rozhledně na vrchu Libín. Vrchol se nachází v nadmořské výšce 1096 m n. m. a stojí na něm rozhledna 27 metrů vysoká, vybudována místním turistickým klubem v roce 1883 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa v Prachaticích 16.7.1871 a pojmenována "Věž korunního prince Rudolfa". Dnes je otevřena celoročně kromě pondělí a z vyhlídkové plošiny můžeme spatřit nejenom Prachatice, ale převážnou část Šumavy, Novohradské hory, Blanský les s Kletí či Brdy. Při jasném počasí, hlavně na podzim, lze uvidět i Alpy. Když se dostatečně nabažíme pohledem na zeleň šumavských lesů, sestoupáme po nám už známé modré značce do Libínského Sedla.
Prachatice-bránaDříve se osada nazývala Fefry, první zmínka o ní je již z roku 1351. Procházela tudy známá Zlatá stezka. Ve vsi se dochoval pozdně gotický kostel sv. Anny ze 16.století, který byl r.1732 barokně přestavěn. Dále nás zaujmou zdejší stavení s polovalbovými střechami pod vlivem blatského domu. Z Libínského Sedla se vydáme po žluté turistické značce zpět do Prachatic. Cestou si na několika místech můžeme všimnout terénních zbytků již zmiňované Zlaté stezky, po které byla přivážena do Prachatic z bavorského Pasova sůl. Trasa svým profilem patří mezi náročnější.
 

Malý okruh (naučná stezka Prachatické hradby)Prachatice-Nová radnice

Pro ty z Vás, kteří mají radši rovinatější terén, je v Prachaticích připraveno hned několik naučných stezek (Prachatické hradby, U Irů lípy, Svatopetrská stezka či Vyhlídková stezka). Naučná stezka Prachatické hradby je okružní a vede, jak už říká název, kolem městských hradeb. Na pěti místech jsou informační tabule o historii prachatického opevnění. Zastavení jsou věnována Písecké bráně, baště Helvít, bývalé Horní bráně, pásům opevnění a soumraku městských opevnění. Délka trasy je 1,5 km.

ZPĚT na seznam výletů


 Po stopách architekta Zítka

Výchozí bod: LčoviceLčovice-zámek
Trasa: Lčovice-Malenice-Zálezly-Lčovice
Délka trasy: 11.3 km
Čas trasy: 02:49:57
Stoupání: 206 m
Klesání: 206 m
Náročnost trasy: vyšší
Přístup: pěšky, kolo
Občerstvení: Lčovice, Malenice, Zálezly

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 

 

 

Trasa výletu je vhodná svým profilem, jak pro pěšího turistu, tak pro cyklistu. Výchozím bodem může být obec Lčovice (uslyšíte-li od místních starousedlíku název Elčovice, vězte, že se jedná o tu samou obec), připomínaná už v roce 1321. Původní renesanční zámek byl postaven na místě bývalé tvrze vladyků z Čestic okolo roku 1600 Hodějovskými z Hodějova, v 18. století byl pak zvýšen o patro. Dodnes se dochovalo průčelí s arkádami či kaple Nejsvětější Trojice z let 1668 – 69 a pavilon. Kolem zámku je park s okrasnými dřevinami. Jedním z majitelů zdejšího zámku byl během 30. leté války i Jindřich Hýzrle z Chodů, velitel českobudějovické císařské posádky. Byl to drsný a nesmlouvavý žoldák, ale i ctitel mariánského kultu. Pověst Zálezly-školavypráví, že to bylo právě zde, kde se jeho manželce, při porodu jejich potomka, zjevila krev na obraze Bolestné Panny Marie.
Dalším známým vlastníkem lčovického zámku, i když daleko později, byl význačný český architekt, projektant novorenesanční budovy Národního divadla, Josef Zítek. Lčovický statek se zámkem vlastně vyženil sňatkem s Bertou Lippertovou, dcerou tehdejšího majitele Adolfa Lipperta (resp. Lippert Zítkovi zámek odprodal). Dnes je zámecký areál v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný.
Z Lčovic klesáme do údolí Volyňky, kde odbočíme doleva a podél jejího toku se dostaneme do Malenic. Krajina v okolí Malenic byla osídlena již v pravěku, jak dokládají archeologické nálezy, například mohyly na vrchu Bukovci. Novodobé dějiny Malenic začínají někdy ve 13. století, kdy jsou připomínány jako sídlo vladyků z Dobeve. Roku 1629 byly Malenice povýšeny na městečko.
Dominantou obce je kostel sv. Jakuba Většího, jehož dřevěná loď byla v letech 1708–9 nahrazena zděnou (rok 1709 je možno vidět na ostění jednoho z bočních vchodů). Na hřbitově při kostele je pochován právě Josef Zítek (1832-1909). Na jeho hrobem je i jeho busta od Stanislava Hamzíka (další pomníček má slavný architekt kousek nad hřbitovem, kde je most při cestě z Malenic do Hájů, který Zítek též projektoval). Dále je zde pochován i marčovický rodák a volyňský archivář František Teplý (1867–1945),Malenice-Jiřičkova skála-jeskyně který zde léta žil a podle jehož návrhu byla postavena další dominanta obce, kaple sv. Václava.
Mezi další pozoruhodnosti Malenic patří hamr. Je technickou památkou a najdeme ho na okraji obce. Na druhém břehu Volyňky se v Jiříčkově skále nachází jeskyně, kde byly nalezeny kosti tundrové zvířeny.
Z Malenic vystoupáme úzkou silničkou do Zálezel. První zmínka o vsi je z roku 1370, kdy je připomínán jejich majitel Jan ze Zálezel. Přestavěná budova bývalé tvrze (č.p. 45 a 63), která patřila rodu Prostého ze Zálezel, stojí dodnes. Jak tvrz vypadala počátkem 17. století, můžeme zjistit v cestopise nám už známého Hýzrleho z Chodů. Z východní strany dnešních objektů je možno ještě spatřit půdní krakorce prevetu (což je honosnější název pro záchod). Jak se Josef Zítek sblížil se zdejší krajinou nám připomene zdejší (dnes už bývalá) škola, jejíž plány vypracoval. Škola se stavěla dva roky a vyučováni v ní začalo 1. 10. 1872. Stavbu řídil již zmiňovaný Zítkův tchán Adolf Lippert.
V Zálezlech, v místní části Kovanín, je k vidění dům vystavěný v roce 1843 v tzv. selském baroku od lidového stavitele Jakuba Bursy s jehož stavbami se ještě seznámíme. V Zálezlech má také pamětní desku zdejší rodák (1896) Karel Šejna, dirigent České filharmonie.
Ze Zálezel se, po možném občerstvení ve zdejší hospodě, vydáme z kopce zpět k Volyňce.Malenice-Zítkův hrob
Pěší trasu je možno pro zdatnější turisty zpestřit výstupem na vrchol Věnce, kde nalezneme pozůstatky pravěkého hradiště z doby halštatské a laténské. Podle jedné z mnoha zdejších pověstí bylo hradiště sídlem proslulého krále Markomanů Marobuda a dodnes je zde ukryt jeho poklad. Najde ho prý jen ten kdo z Věnce uklidí všechno kamení a na vzniklém poli vypěstuje ječmen. Sestoupíme do údolí Volyňky, abychom hned vystoupali zpět do Lčovic.

 

ZPĚT na seznam výletů


 Vycházkový okruh Husincem

Výchozí bod: HusinecHusinec-rodný dům J.Husa
Trasa: Okruh Husincem
Délka trasy: 2.6 km
Čas trasy: 00:39:14
Stoupání: 60 m
Klesání: 67 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěšky, cyklo
Občerstvení:
Husinec

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil Husinec


 

 

Husinec je malebným městečkem položeným v údolí Blanice. Osídlení této krajiny je spjato s rýžováním zlata a z pozůstatky této činnosti, haldami hlušiny zvaných sejpy, se můžeme setkat dodnes podél celé Blanice. První písemnou zmínkou o Husinci je hned významná událost, a to jeho povýšení na město v roce 1359. Roku 1455 patří Husinec Rožmberkům, později Kolovratům a Eggenberkům a od roku 1848 je Husinec samostatným městysem. Nejznámějším rodákem je samozřejmě Mistr Jan Hus. V současnosti můžeme navštívit jeho rodný domek v č.p. 36, je přístupný veřejnosti již od roku 1873. Nad vchodem do původně gotického domku je medailon od Bohuslava Schnircha. V domě je též umístěna pamětní síň dalšího významného rodáka, malíře Husinec-sgrafiti KrejsyJosefa Krejsy (1896-1941). S jeho prací se seznámíme, když z Husova domku sejdeme dolů Prokopovým náměstím. Po levé straně nás zaujme sgrafitová výzdoba tzv. Fidlerova domu, č.p. 42. Krejsa zde vytvořil v letech 1937-38 historické postavy našeho národa, znaky jihočeských panských rodů, které umístnil do dekorativních výplní. Na domě své ženy pak vytvořil postavy sv. Václava, Jiřího a Martina. Procházíme-li dále podlouhlým náměstíčkem, zaujme nás socha Jana Husa z roku 1958 od Karla Lidického.
Hned o několik desítek metrů dál stojí dominanta Husince, kostel Povýšení sv. Kříže, který má sice gotické základy, ale jeho dnešní podoba je z období po požáru v roce 1802.
Husinec má ještě jeden kostel a to hřbitovní, zasvěcený sv. Cyrilu a Metoději. I zde najdeme fresky Josefa Krejsy. Na hřbitově nás zaujme náhrobek dalších slavných rodáků, bratří Rysů, letců, kteří tragicky zahynuli v předvečer druhé světové války. Na jejich náhrobku je umístěna dřevěná vrtule letadla. Odpočívá zde i malíř Cyril Chramosta, který v Husinci měl domek a rád maloval Husinec a jeho okolí. Od hřbitovaHusinec-kostel Povýšení sv.Kříže sejdeme zpět ke kostelu a dál k Blanici. U nového mostu, vybudovaného zde po povodni v roce 2002, stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Za mostem půjdeme vpravo, parkem podél Blanice, přes nový můstek okolo ostrohu, na kterém stával malý hrádek. Vedly odtud chodby až k prvním stavením ve městě. My tudy jdeme ve dne, tak se nemusíme obávat bílé paní, která tu v noci čeká, až ji někdo vysvobodí, ale my víme, že se jen tak nedočká, neb zakletí má trvat až do devátého kolena. Vyjdeme na hlavní silnici, kde se dáme doprava a dokončíme okruh tím, že se vrátíme zpět na Prokopovo náměstí.

ZPĚT na seznam výletů


 Za památkami Vlachova BřezíVlachovo Březí-kostel Zvěstování Panny Marie

Výchozí bod: Vlachovo Březí
Trasa: okolí Vlachovo Březí
Délka trasy: 2.6 km
Čas trasy: 00:39:09
Stoupání: 60 m
Klesání: 63 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěšky
Občerstvení: Vlachovo Březí

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil


 

 

Osada Březí byla patrně založena někdy na začátku 13. století a jejím základem byla tvrz, okolo které postupně vznikala ves. Vladykové, kteří tvrz drželi, nesli pak přídomek ze Březí. Nejznámějším nositelem tohoto přídomku byl příznivec Jiříka z Poděbrad, příslušník rodu Malovců, Oldřich Vlach ze Březí, podle kterého nese malebné město dodnes. Již roku 1538 bylo Březí povýšeno na městečko, přičemž obdrželo do znaku šedého kozla v modrém štítu. V polovině 18. století byl zámek barokně přestavěn. Jeho majiteli se roku 1858 stali Herbersteinové, rakouský šlechtický rod původně pocházející ze Štýrska, kteří zámek vlastnili až do roku 1945. Mezitím, v roce 1868, povýšil císař František Josef I. Vlachovo Březí na město.
Vlachovo Březí-zámekZámek, ve kterém po roce 1945 sídlily kanceláře Státního statku, dnes patří obci a je veřejnosti nepřístupný. Má půdorys tvaru L. Přízemí zámku je starší s valenými klenbami, novější první patro je barokní a zdobí jej štukové stropy. Na zámek kdysi jezdil Jan Neruda za dcerou správce zdejšího statku, Aničkou Tichou. Dodnes nám to připomíná pamětní deska umístěná na fasádě zámku.
Dominantou vlachovobřezského náměstí je kostel Zvěstování Panny Marie z poloviny 17. století, stojící na místě staršího z roku 1359. Nový kostel nechal postavit tehdejší majitel panství Karel Leopold, hrabě z Millesima. Kostel má jednu loď s dvěma bočními kaplemi a hranolovou věží. Před kostelem nás zaujme socha Immaculaty, čili Neposkvrněné Panny Marie, z roku 1774. 
Zajímavým zvykem, i když z dnešního pohledu barbarským, bylo shazování živého kozla z věže kostela, vždy na svátek sv. Jakuba. Ozdobeného kozla, za jásotu místního lidu, shodili řezníci z věže. Pod věží potom nebohé zvíře rychle dořízli. Krev se pak prodávala co by lék na různé nemoci. Prý se jí vždy prodalo více než kozel měl. Tento zvyk se držel snad od pohanských dob až do roku 1859.Vlachovo Březí-křížová cesta
Naproti kostelu stojí zajímavá budova zájezdního hostince ze 17. století č.p.189. Jen několik kroků vedle je pamětní deska lidovému staviteli Jakubovi Bursovi, s jehož prací se můžeme seznámit, vyjdeme-li z náměstí směrem na Volyň, kde v zatáčce stojí bývalá kovárna č.p. 21. Byla vystavěna, právě tímto zednickým mistrem, v tzv. selském baroku. Vrátíme se zpět na náměstí Svobody, které bylo nedávno krásně opraveno včetně kamenné kašny a sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1794. Z náměstí vyjdeme směrem ke hřbitovu. Před ním vpravo je památník padlým z 1. světové války zhotovený kameníkem Křivánkem v roce 1926. Vstupní branka na hřbitov je opět prací Jakuba Bursy.
Nad novějším hřbitovem (původní býval u kostela) a silnicí se na návrší nachází, další památka Vlachova Březí, kaple sv. Ducha. Stojí ukryta ve stínu košatých líp a vede k ní křížová cesta. Původní kapli nechal vystavět kníže Dietrichstein v roce 1702. První výzdobu provedl místní malíř Boška. Ke kapli se váže zajímavý příběh o tom, že zde nejdříve měli obraz a teprve později kapli. Obraz Panny Marie daroval papež Kliment IX. do kaple sv. Ducha do Hradce Králové. Jelikož ho jakýsi Foltýn již nemohl unést, zůstal nakonec ve Březí, kde k němu postavili nejdříve dřevěnou kapličku, později zděnou.
Od kaple s. Ducha se pustíme podél křížové cesty, mineme bývalý, dnes chátrající, Schmiedův pivovar a přijdeme k další památce, tentokrát židovské. Židovský hřbitov Vlachovo Březí-pivovarpochází ze 17. století i když náhrobky, psané německy a hebrejsky, jsou až ze století následujícího. Je jich tu asi 170, protože židovská obec zde byla poměrně velká a kdysi ve Březí měla i svoji synagogu. Na hřbitově nás ještě zaujme javor mléč, prý nejkrásnější u nás, zvaný jak jinak než Davidův. Kmen se rozděluje někde ve výšce dvou metrů na sedm hlavních větví, takže připomíná židovský svícen. Stáří stromu je odhadováno na 260 let.
Od židovského hřbitova vyjdeme zpět na náměstí kolem dalšího bývalého pivovaru, tentokrát Hraběcího Herbersteinského, který byl v provozu do roku 1924 a v dobách největší slávy měl výtoč 3 900 hektolitrů piva. Budova pivovaru nás zaujme svou velikostí, barokními štíty a fasádou s červenými pravoúhlými obrazci. Na komíně pivovaru hnízdí čápi.
V letních měsících se můžeme osvěžit v nedalekém přírodním koupališti při cestě na Libotyni a navštívíme-li Vlachovo Březí v koupání nepřejícímu počasí, rádi nás obslouží v několika zdejších pohostinstvích.

ZPĚT na seznam výletů


 Prachatickými stezkami

Výchozí bod: Prachatice – historické centrum města
Trasa:
dle vybrané naučné stezky (trasa 1, trasa 2)

T R A S A   1:
Délka trasy 1:
2.1 kmPrachatice-Skalka
Čas trasy:
00:30:45
Stoupání: 46 m
Klesání:
79 m
Náročnost trasy: nižší
Přístup: pěšky
Občerstvení: Prachatice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil



V poslední době vzniklo v bývalém okresní městě několik naučných stezek. Můžeme si vybrat jednak podle obsahu, tak podle délky a náročnosti. Nejméně náročná stezka, Prachatické hradby, je v centru města a víceméně kopíruje městské opevnění. Na trase je pět informačních tabulí o minulosti i současnosti městského obranného systému. Je vhodná i pro vozíčkáře s doprovodem.
Prachatice-Kandlův mlýnDalší naučná stezka začíná pod Píseckou branou, je k vzhledem převýšení o něco náročnější než předchozí, ale přibližně stejně dlouhá. Jmenuje se Svatopetrská a čtyřmi zastaveními nás přivede až k nejstaršímu prachatickému kostelu, ke kostelu sv. Petra a Pavla. Než se dostaneme ke kostelu, míjíme jednu z dalších dominant Prachatic, Žižkovu skalku, vypreparovanou křemennou žílu, dnes chráněnou, ze které je pěkný výhled na město, ostatně jako z celé trasy až ke kostelu. Ze skalky bylo v minulosti ostřelováno město jednak Janem Žižkou a o 200 let později Karlem Buquoyem, dalším dobyvatelem města. Prachatičtí Němci ovšem Žižku rádi neměli, tak nazývali skalku Schillerovou, což si na skalce můžeme ověřit. Hned nad skalkou stojí trojboký žulový pamětní jehlanec. Je vzpomínkou na prachatické řeznického mistra Lenharta Stiasného, který zde 3. prosince 1803 zemřel. Jehlanec je ze všech stran popsán německými nápisy, například se zde říká, že „ nic není jistého jak smrt, ale nejistý je její den a hodina“. Na špičce jehlanu je koule a kříž. Stoupáme stále do kopce, míjíme starou vodárnu či boží muka křížové cesty. Několik nových laviček nás nabádá k odpočinku a kocháním se pohledem na kostel sv. Jakuba či Libín. Nás ale už očekává cíl naučné stezky, kostel sv Petra a Pavla. Kostel je nejstarší prachatickou stavbou, dochované románské zdivo pochází ze 12. století a byl původně spjat se svatovojtěšským kultem. Ovšem později byl přestavěn jednak raně goticky (2.polovina 13. století) a ještě později i barokně. Věž byla přistavěna v 16. století. Při vstupu ze záPrachatice-pamětní jehlanecpadní strany si při prohlížení kobky říkáme, který pak vandal nám popsal tak starou památku. Při bližším zkoumání zjistíme, že písmo je jakési starobylé. Jsou to totiž, červenou hlinkou, napsané zápisy žáků prachatické školy ze 16. a 17. století. Z východní strany jsou gotické nástěnné malby ze 14. až 16. století. Ze strany od hřbitova oko, nejen historika, potěší zazděný lomený oblouk gotického ostění. Hned nad ním je starý náhrobek prachatického měšťana Jiřího Rosenthalera z roku 1570, též vsazený do zdi. Uvnitř kostela jsou další náhrobky zdejší šlechty a měšťanů. Na hlavním oltáři jsou gotické sochy patronů kostela či Fáberův obraz z roku 1696. Zde naučná stezka končí a my se vydáme zpět do města.


TRASA 2:
Délka trasy: 16.1 km
Čas trasy:
04:01:05
Stoupání:
554 m
Klesání:
496 m
Náročnost trasy: vyšší
Přístup: pěšky
Občerstvení:
Prachatice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil
 

 


Pro zdatnější návštěvníky Prachatic připravilo město 15 kilometrovou naučnou stezku nazvanou Vyhlídková stezka kolem Prachatic. Můžeme na ni vyrazit z Malého náměstí a to opět směrem na Žižkovu skalku. Stezka je značena zelenobílou značkou a má celkem 12 zastavení, od skalky nás zavede do údolí Živného potoka, na kterém byla v minulosti řada mlýnů, které ale vzaly za své při obléhání Prachatic císařským vojskem v roce 1620, protože byly všechny vypáleny. V blízkosti vede železniční trať od Vodňan, zprovozněná v roce 1893. Vystoupáme do nejvyššího místa stezky, kde se nám naskytne krásný pohled na město i na osamocené dvory na stráních nad městem, jako např. Kroupův dvůr, Strachotínského či Irův dvůr. Sejdeme opět do údolí Živného potoka, kde stojí nejznámější prachatický mlýn, mlýn prachatického měšťana Kandla, Kandlův mlýn. Na konci 19. století ukončil Čeněk Danzer mlynářskou výrobu a vytvořil z mlýna známé Staré Prachatice-kostel sv. Petra a Pavlaletovisko, které navštěvovali i takové osobnosti jako byl kritik F.X.Šalda, herec Eduard Vojan, spisovatel Julius Zeyer či další milovník Šumavy F. X. Svoboda, autor filmových scénářů k filmům Poslední muž, Roztomilý člověk či Poslední mohykán. Cestou pod svahem Libínu se dostaneme až do Lázní sv. Markéty, které již známe. Za Lázněmi, u dalšího zastavení můžeme spatřit zbytky nejznámější zdejší komunikace, Zlaté stezky, cesty zmiňované už v 11. století. Ovšem na vrcholu byla tato dopravní tepna v 16. století, kdy do Prachatic přijíždělo týdně až 1 200 soumarských koní. Význam stezky zcela zanikl někdy na konci 17. století. Další výhled, tentokrát ze západní strany, se nám nabízí ze zastavení Pod Cvrčkovem. Severně od Prachatic pak leží Šibeniční vrch, který nese název, jak jinak, než od starodávného popravčího řemesla. Ale od 18. století zde už kata napotkáte. Sejdeme ke hřbitovu a vracíme se nám už známou cestou na Malé náměstí.

ZPĚT na seznam výletů 


 Ze Šumavských Hoštic ke Svatému Vojtěchovi

Výchozí bod: Šumavské Hoštice
Trasa:
Šumavské Hoštice- Vojslavice-Kosmo-Libotyně-Radhostice-Dvorce-Lštění- Lštění-kostel sv.Vojtěcha
Šumavské Hoštice
Délka trasy: 17.6 km
Čas trasy: 04:23:26
Stoupání: 623 m
Klesání: 623 m
Náročnost trasy: náročná svou délkou
Přístup: pěší
Občerstvení: Šumavské Hoštice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil


 


Pěší výlet začneme v obci, které dominuje kostel sv. Filipa a Jakuba. Už z dálky nás vítá jeho červená báň. Kostel stojí na místě původního gotického kostela, který sice v roce 1654 vyhořel, ale byl ještě o osmnáct let později opraven a opatřen novým oltářem. V letech 1749 až 1751 byl pak postaven zcela nový podle plánů Antonína Erharta Martinelliho. Původní gotické vchodové ostění můžeme spatřit dodnes. Půjdeme-li k východní straně kostela, stojí zde márnice, která má vchod osazena právě tímto ostěním.
První zmínka o obci je z roku 1360. Šumavské Hoštice patřily pod lčovické, později vimperské panství. Dnes má obec vlastní obecní úřad, pod jehož správu spadají i okolní vsi Kosmo, Vojslavice, Škarez či Nedvídkov. Kromě kostela je památkou i bývalý hostinec č.p. 25. Postavil ho, nám známý, lidový stavitel Jakub Bursa v roce 1846. Hostinec už není ale v provozu a my se občerstvíme v restauraci v Kulturním domě.
Libotyně-kovárna č.p. 24Z obce vyrazíme jihovýchodním směrem do místní části Škarez, zde odbočíme doleva a napojíme se na zeleně značenou turistickou trasu.. Procházíme malebnou krajinou s půvabnými vesničkami Vojslavice a Kosmo. Pod vrchem Běleč s retranslační věží odbočíme opět vlevo a cesta nás dovede na kraj lesa, odkud už máme Lštění nadohled. My ovšem odbočíme vpravo a klesáme po žlutě značené turistické trase podél národní přírodní památky, vyhlášené v roce 1992, Hajnice. Chráněny jsou zde vstavačovité rostliny jako například vemeník dvoulistý, prstenatec listnatý, bradáček vejčitý. Vyskytuje se zde kriticky ohrožená měkčila jednolistá. Sejdeme do údolí Libotyňského potoka a vesničky Libotyně. Ta byla v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou a to pro památky, které po sobě zanechal, kdo jiný než Jakub Bursa. Jedná se o kapli P. Marie z roku 1844, kovárnu č. p. 24 z roku 1842 a výstavní statek U Dudáků č. p. 6 z roku 1845. Tyto objekty jsou ale chráněnou památkou již od roku 1958.
Z Libotyně nás čeká stoupání přes Radhostice a Dvorce do Lštění. Radhostice jsou dnes správní obci jak pro Libotyni, tak pro Lštění. Zaujme nás zde hospoda z roku 1842, opět dílo Jakuba Bursy.
Dominantou Lštění je poutní kostel Svatého Vojtěcha, podle něhož se i obec dříve Šumavské Hoštice-hospoda od J.Bursynazývala. Původní kostel byl postaven v 2. polovině 13. století. Pověst ale praví, že pražský kapitulní biskup Vojtěch, později svatořečený, navštívil zdejší kostelík okolo roku 995. Pod kostelem jsou snad stopy valů bývalého hradiště a byl zde nalezen keramický zlomek z mladší doby slovanské. Nejstarší dochovaná zmínka o vsi je ovšem až z roku 1352, kdy náležela zdejším vladykům Zdeňkovi a Vilémovi.
Kostel byl barokně přestavěn v období silného vojtěšského kultu v letech 1739 až 1741 opět podle plánů E.A. Martinelliho. Kamenické práce provedl Matěj Plánský z Českého Krumlova. V kostele je hlavní oltář se sochami českých patronů z roku 1755 od sochaře Josefa Mucka, malby provedl malíř J. Putz, kazatelna z první poloviny 18. století či gotická křtitelnice z 13. století. Z původního gotického kostela se zachovala část zdiva současného presbytáře. Kostel byl a je doposud význačným poutním místem pro široké okolí. V kostele jsou uchovávány staré poutní korouhve, které byly nošeny v čele procesí čtyřikrát ročně. Ke kostelu přiléhá hřbitov se starobylou zdí. Před kostelem je kamenný kříž z roku 1857. Na skalnatém kopečku nad kostelem je votivní kaplička Nanebevzetí Panny Marie. Právě z tohoto místa prý svatý Vojtěch žehnal svému Radhostice-hospoda č.p. 23-7domovu-Čechám.
Hned přes silnici pod kostelem je stará fara z 15. století, přestavěna v 17. století a dodnes krytá šindelem. Nesloužila vždy jen k církevním účelům, ale byli zde například ubytováváni i význační hosté během pouti. Pod farou je pramen Dobrá Voda, nad nímž byla vystavěna osmiboká kaple zasvěcená opět sv. Vojtěchovi. Podle pověsti je voda zázračná. Slepý syn hraběnky Arnoštky z Eggenberku zde po omytí očí opět nabyl zraku a hraběnka jako projev díků, nechala pak tuto kapli postavit.
Z okolí kostela je krásný výhled jak do vnitrozemí, tak je možno spatřit šumavskéLibotyně-kaple od Bursy vrcholy Boubín či Bobík. Naopak kostel sv. Vojtěcha je vidět již od šumavského podhůří. Místo bylo a je často navštěvováno i mimo pouť. Západně od obce je skalka, kterou si například oblíbili volyňští malíři, bratři Boháčové. Dnes je ovšem už zarostlá bujnou vegetací. Do Lštění rád jezdíval i Jan Neruda, neměl to z Vlachova Březí ani tak daleko či Adolf Hejduk.
Křivolakou silničkou s mírným klesáním se vrátíme zpět do Šumavských Hoštic.

ZPĚT na seznam výletů


 Za sluncem, senem a jahodami do Hoštic

Výchozí bod: Volyně
Trasa: Volyně-Přechovice-Hoštice-Milejovice-Dobrá Voda-Střítež-Neuslužice-
VolyněHoštice-zámek
Délka trasy: 16.2 km
Čas trasy: 04:03:15
Stoupání: 380 m
Klesání: 380 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěší, cyklo
Občerstvení: Volyně, Hoštice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 



Trasu zvlněným pošumavským terénem lze absolvovat jak na kole tak pěšky. Z Volyně se vydáme severním směrem a za vlakovým nádražím se první odbočkou dáme vpravo, mírným stoupáním, pořád severním směrem, přijdeme ke kapli sv. Anny z roku 1836, která už patří do obce, prvně zmiňované v roce 1400, Přechovice. Při kapli stojí lípa stará 400 let. Pokračujeme dále do vsi, ve které nás zaujmou zejména vesnická stavení postavená ve stylu lidového baroka, dům č.p. 9 se sýpkou a bránou či č.p. 13 z roku 1824. Z Přechovic vyrazíme do vesničky, která se stala nesmrtelnou díky filmové trilogii režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno a … . Máme dvě možnosti. Buď po frekventované hlavní silnici a po pár set metrech odbočit vpravo přes železniční přejezd u zastávky, Hoštice-kravínkde filmový vlak nestavěl neboť měl zpoždění, nebo můžeme jít polní cestou přímo z Přechovic. V obou případech dorazíme do malé jihočeské vesničky, kde na každém rohu jsou nám připomínány zmiňované filmy. Ulice nesou označení Keliška, Schutterstein Strasse, Svaté Cecilie, Troškův sad, Pod Hurvínkem apod. Tak „Trošku“ nám to bude připomínat americký Disneyland. Náves nese označení po další osobnosti, která proslavila Hoštice. Zpěváka Michala Tučného milují v Hošticích dodnes. Má zde na svém hrobě veliký kamenný klobouk, vytvořený Michalem Gabrielem, obsypaný oblázky s neustále zapálenými svícemi. Ve vsi najdeme i hasičské muzeum a posilnit před další cestou se můžeme v několika restauracích či penzionech.
Jinak ves je prvně zmiňovaná v roce 1274, kdy byl jejím majitelem Držislav z Hoštic. Jednopatrový zámek s raně barokním portálem byl postaven v 17. století na místě původní tvrze. Dnešní podoba zámku pochází z dob zdejšího působení Chlumčanských Dobrá Voda u Milejovicz Přestavlk, z nichž nejznámější byl Václav Leopold, pražský arcibiskup. Posledními majiteli pak byli Schubertové ze Schuttersteinu. Původní kostel Panny Marie byl postaven v roce 1593 v nezvyklé orientaci sever jih. V polovině 18. století byl přestavěn a zařízen v barokním a pseudorenesančním stylu.
Zbytky synagogy ve vsi nám připomenou i zdejší židovské osídlení. Židovský hřbitov pak nalezneme asi 1 kilometr severozápadně od vsi. Dochovalo se zde asi 50 náhrobků, z nichž nejstarší má dataci z roku1735.
Z Hoštic se vypravíme východním směrem okolo bývalého JZD, dnes Ranče Šimona Pláničky, pojmenovaného podle hlavní filmové postavy zmiňovaných filmů.
Další vsí, kterou procházíme, jsou Milejovice, dříve zvané Milovice. I zde stával zemanský dvůr či tvrz, a to až do roku 1911, kdy byla rozparcelována. Za vsí stojí památný dvojramenný kříž, který je památkou na zde padlé vojáky v napoleonských válkách. Bylo zde nalezeno několik lidských kostí či vojenské bodáky a knoflíky.
My ale půjdeme opačným směrem kolem kapličky sv. Vojtěcha a za vsí se dáme doprava po žlutém turistickém značení k poutnímu místu Dobrá Voda. Zde, pod vrcholem kopce Stráž, byl v letech 1889 až 1891 vystavěn kostel Panny Marie nad studánkou s, jak jinak než, léčivou a zázračnou vodou. Voda má vyšší obsah radonu a má tudíž opravdu léčivé účinky. U kostela byla vystavěna křížová cesta se čtrnácti kapličkami. Pouť se zde koná vždy jedenáctou neděli po Velikonocích.
PřechovicePo žluté turistické trase pokračujeme do Stříteže. Ves leží na druhé straně kopce Stráž. I zde stojí kaple a to z roku 1885. Dnes je Střítež známa především velkým zahradnictvím a terapeutickou komunitou. V roce 1879 se zde narodil významný český projektant František Valchář. Dále se modrém turistickém značení vrátíme pře Neuslužice zpět do Volyně. 

ZPĚT na seznam výletů


 Na hrad Hus

Výchozí bod: ZáblatíHus
Trasa: Záblatí- Hlásná Lhota- Křišťanovice-hrad Hus- Blažejovice-Albrechtovice- Hlásná Lhota- Dobrá Voda- Záblatí
Délka trasy: 23.5 km
Čas trasy: 05:52:01
Stoupání: 727 m
Klesání: 727 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěší
Občerstvení: Záblatí, Kříšťanovice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 

 

Pěší výlet na romantickou zříceninu hradu Hus začneme v Záblatí, ze kterého se vydáme po žlutém turistickém značení do Hlásné Lhoty. Vlevo míjíme křížovou cestu k Dobré Vodě. Přes Hlásnou Lhotu se dostaneme do Křišťanovic. Obcí procházela kdysi Zlatá stezka a je zmiňována už v roce 1359. Dnes je to vesnice ryze rekreační nad břehy sedmnácti hektarového rybníka s tmavou rašelinou vodou a tábořištěm, takže nás vůbec nenapadne, že zde žilo v roce 1900 210 obyvatel, vesměs německé národnosti ve 29 domech. V letní sezoně zde najdeme občerstvení restaurační, tedy pokud vám bude nedostačující odpočinek na travnaté pláži s molem. V rybníku, obklopeného lesy, lze možno chytat i ryby, ovšem vyřídili-li jsme si vyřídili nezbytné povolení na Obecním úřadě v Záblatí. Po modré turistické značce půjdeme nejdříve lesní cestou, později již jen úzkou pěšinou, překonáme úžlabí bývalého hradního příkopu a staneme v areálu středověkého hradu Hus. Hrad byl založen na ochranu Zlaté stezky někdy po roce 1341 Pešky z Janovic, tehdejšími pány z Vimperka. Již v roce Hus-údolí Blanice z hradu1359 přináležela k novému hradu městečka Záblatí, Husinec či na dvacet dalších vesnic. Během husitských válek patřil hrad Mikuláši z Husi, který ovšem v Praze nešťastně zahynul. Po krátkém působení Jana Smilka z Kremže, zůstal hrad bez majitele, čehož využil Habart Lopata z Hrádku, který odtud ze svou družinou přepadával kupce na Zlaté stezce. Prachatičtí měšťané měli z těchto loupeží velkých škod, proto hrad obléhali, ale vzhledem k jeho nedostupné poloze, bez úspěchu. Až když docházely Habartovi zásoby, stačil ještě domluvit svobodný odchod jeho i kumpánů z hradu. Poté byl hrad vypálen a stržen, takže se dodnes dochovaly jen zbytky zdiva.
Ruiny hradu stojí na krásném skalnatém ostrohu nad Blanicí, která skoro celý hrad obtáčí svým divokým tokem. Pamětní deska nám připomíná, že je místo nebezpečné doposud. Mladý muž našel smrt v údolí Blanice právě po pádu z tohoto ostrohu. Musíme si zde dát pozor i na bludný kořen, protože podle pověsti ten, který ho překročí, bude tři dny bloudit lesem. Zjevuje se zde i bílá paní, která hlídá Habartovy poklady, které už nestačil vzít sebou, když tento hrad kvapem opouštěl.
Klesáme do údolí Blanice, překročíme ji přes, po pravidelných jarních povodních, vždy opravenou lávku a znovu vystoupáme kolem pseudokrasových jeskyněk do bývalé vsi Cudrovice. Celá ves i z kostelem Korunování Panny Marie byla zničena v 50. letech 20. století. Dochoval se pouze starý hřbitov či torzo kapličky. Na místě bývalého kostela byl nedávno vztyčen a vysvěcen kříž. My se vydáme po asfaltové silničce vlevo znovu do údolí Blanice a okolo bývalého Blanického mlýna (Blanice nad ním až do Arnoštova je Křišťanovický rybníknárodní přírodní rezervací) přijdeme do Blažejovic. I zde byla ves po odsunu německého obyvatelstva doosídlena, ale počet obyvatel už nikdy nedosáhl původního stavu. Zaujme nás zde ale zachovalý šumavský dům s valbovým štítem. Na druhém konci vsi, u mostu přes Blanici, jsou v lese patrny zbytky Zlaté stezky. Pokračujeme po žluté turistické stezce až k Albrechtovicím, kde po modré odbočíme zpět ke Křišťanovickému rybníku. Sejdeme do Hlásné Lhoty, kde odbočíme vpravo do Dobré Vody. Zde byla někdy v polovině 17. století postavena kaplička u pramenů s léčivou vodou. Později, ve století 18., byly postaveny lázeňské budovy knížecím stavitelem Fortinim. Lázně se od začátku své existence potýkaly s problémy až byly po roce 1945 zrušeny úplně. V padesátých letech zde byla škola pro romské děti a od roku 1974 až dodnes je zde škola v přírodě pro teplické děti. I kaplička byla znovu opravena a bohoslužby se zde konají vždy v neděli před 16. červencem. Po silničce sejdeme zpět do Záblatí.

ZPĚT na seznam výletů


 Naučná stezka Předslavice

Výchozí bod: Předslavice
Trasa: Předslavice – Všechlapy – Kakovice – Marčovice - Předslavice
Délka trasy:
9.0 kmPředslavice-kostel nejsvětější Trojice a sv. Václava
Čas trasy: 02:14:26
Stoupání: 116 m
Klesání: 116 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěšky i na kole
Občerstvení:
Předslavice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 

 


Naučná stezka, kterou vybudovala obec Předslavice (za finanční podpory Jihočeského kraje), nás povede zvlněnou pošumavskou krajinou a seznámí nás se zdejší faunou a florou i místními památkami. Na stanovištích naučné stezky jsou zabudovány informační tabule s mapou. V Předslavicích už známe stavební skvosty lidového baroka Jakuba Bursy. Kromě nich nás určitě zaujme kostel. Je původně románský z první poloviny 13. století, přestavěný goticky ve 14. století. Z tohoto období se dochoval portál z let 1320 – 30 a pozdě gotická křtitelnice. V letech 1655 – 1660 byl přestavěn ještě barokně. Konečně nynější věž pochází z roku 1839, a jsou v ní zavěšeny tři zvony, nejstarší, Vavřinec, je z 15. století. Kostel je zasvěcen sv. Václavovi a Nejsvětější Kakovice-kaple sv.AnnyTrojici Boží.
Dochovala se také jednopatrová fara s valbovou střechou a kamenným portálem pod profilovou římsou. Předslavice jsou sice prvně zmiňované v roce 1350, ale osídlení zdejší krajiny bylo již v době pohanské, jelikož na okolních polích byly nalezeny slovanské popelnice. Samotná obec snad vznikla už ve století 9. při staré cestě z Bavorska do Písku.
Z Předslavic nás zavede naučná stezka do Všechlap. Ves byla zmiňována v roce 1490 a to ne moc slavným způsobem: zdejší sedlák Mareš Rezek byl prý ve spolku s lotříky, kteří obrali táborské kupce. Nás snad nikdo neobere a tak budeme pokračovat do Kakovic. Ves byla zmiňována ve 14. století a patřívala mezi nejbohatší vesnice na volyňském panství. Zajímavá je kaple sv. Anny. Z Kakovic pokračujeme do Marčovic. Ves údajně založil probošt Marek v druhé polovině 11. století, který zde postavil tvrz. Za třicetileté války byla ves vypálena. Ani se tomu příliš nedivíme, když víme, že při cestě do nedalekých Bušanovic přepadli sedláci v roce 1629 císařský oddíl o 25 jezdcích a 55 pěších. Koně sice zabili, ale přesile vojáků už neodolali a rozprchli se po okolních lesích. Následovala pak odveta. Ve vsi stojí kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1887. Pamětní deska na domě č.p. 5 nám připomene zdejšího slavného rodáka, faráře, archiváře a spisovatele Františka Teplého, který se zde narodil 5.2.1866. Zabýval se hlavně historií Volyňska.Marčovice-rodný dům Fr. Teplého
Z Marčovic se vrátíme zpět do Předslavic. Před Předslavicemi vpravo, na vrchu zvaném Kostelec, stával prý kostelík, jeden z prvních v kraji. Nyní tu stojí novodobá rotunda a je od ní pěkný výhled na Boubín, Mářský vrch či Věnec. Z Předslavic pokračujeme dále přes ves Úlehle, kde za vsí u rybníka stezka končí. Stejnou cestou se vrátíme zpět.

ZPĚT na seznam výletů


 Za tisy do Ktiše

Výchozí bod: Ktiš
Trasa: Ktiš-Chroboly-Záhoří-KtišKtiš-křížová cesta-bývalá kaple
Délka trasy:
17.4 km
Čas trasy: 04:20:21
Stoupání: 479 m
Klesání: 479 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěšky i na kole
Občerstvení:
Ktiš, Chroboly

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil



 

Velice zajímavou oblastí na okraji Vojenského újezdu Boletice je Ktišsko. Její centrum, Ktiš, je připomínáno již v polovině 14. století, kdy patřilo pod správu Zlatokorunského kláštera. V roce 1420 ji Oldřich z Rožmberka připojuje ke krumlovskému panství. Dominantou obce je původně raně gotický kostel sv. Bartoloměje, který byl přestavěn a rozšířen v letech 1687-90 Giovannim Canevalem a upraven v roce 1781. Věž kostela byla zvýšena v roce 1878. Uprostřed návsi stojí památník padlým v 1. světové válce a kašna. Na návsi se dochovala zčásti typická německá, resp. rakouská architektura jako pozůstatek po bývalém německém osídlení. Po třicetileté válce bylo toto území prakticky celé osídleno německými usedlíky. Proto nás překvapí, že zde, kněz a přítel Josefa Dobrovského, Antonín Jaroslav Puchmajer píše na konci 18. století první Ktiš-tis červenýnovodobé české básnické sbírky. Po roce 1945 bylo téměř veškeré původní obyvatelstvo odsunuto a Ktiš a okolní osady byly, někdy úspěšně, někdy méně úspěšně, doosídleny, převážně rumunskými Slováky. V současnosti je zajímavá snaha o vybudování lyžařského střediska v obci se sjezdovkami na svazích nedalekého kopce Chlum (1 191 m n. m.). V samotné Ktiši i v jejím okolí je zaznamenán výskyt tisu červeného. Je to silně ohrožený jehličnan, který byl ve středověku v našich krajinách běžně rozšířen. Dosahuje sice maximálního vzrůstu jen okolo 10 metrů (většinou je nižší), ovšem jeho stáří bývá značné. Celý strom je prudce jedovatý. Nevíme, z čeho dělali luky naši předci, ale slavné Velšské luky byly vyráběny právě z tisu. Jinak tis sloužil, vzhledem ke své červené barvě a zajímavé kresbě, k výrobě drahého nábytku. Jeden takový tis můžeme spatřit i pod ktišským hřbitovem. Zde není bez zajímavosti připomenout pověst, podle které dlouhé kořeny tisu sahají až k ústům mrtvých a udržují v nich život.
Z Ktiše půjdeme po červené turistické značce pod Ktišskou horu. I zde mají svůj pramen se zázračnou vodou. Tahle Dobrá Voda se jmenuje Ktišská a u pramene byla vystavěna v roce 1874 kaple Panny Marie Pomocné s křížovou cestou. Jednotlivá zastavení křížové cesty se dnes renovují, ovšem z kaple je, už asi definitivně, rekreační chata, s komínem místo zvoničky. Jen letopočet na štítu a zastřešená studánka nám připomene původní využití.
Pokračujeme pod Ostrou horou, překročíme Zlatý potok a vystoupáme do Chrobol.Chroboly-kaple P.Marie Lurdské
Ves má obdobnou historii jako Ktiš, již v roce 1317 je uváděn les Strobole, samotná osada byla založena klášterem ve Zlaté Koruně, později patří Chroboly pod krumlovskou správu. I zde mají starý kostel, původně gotický, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, barokně rozšířený podle plánů J. J. Fortina v letech 1754 až 1758. Severně za vsí je pramen, který byl již před dávnem označován za zázračný či svatý. V letech 1902-3 zde byla vystavěna v neogotickém slohu jednolodní kaple Panny Marie Lurdské. Tím se Chroboly staly poutním místem. Procesí sem směřovalo z Chrobol vždy v pondělí svatodušní. Ovšem to vše skončilo opět odsunem německých obyvatel. Kaple chátrala přes padesát let, až po roce 2000 bylo započato s postupnou opravou. O kapli napsal pěknou báseň v německém nářečí zdejší farář Josef Dichtl, kterému bylo, pro jeho antifašistické smýšlení, nabídnuto po roce 1945 zde zůstat. Ovšem svědomí mu nedalo a odešel dobrovolně se svými vyhnanými farníky.
Za obcí je rezervace Chrobolské tisy s největším výskytem tisu červeného v České republice.
Po hlavní silnici se vrátíme do údolí Zlatého potoka, projdeme vískou Záhoří s opět původní patrovou zástavbou zděných domů s valbovou střechou a kapličkou z druhé poloviny 19. století. Za vsí, při odbočce na Příslop, odbočíme Ktiš-kostel sv.Bartolomějevpravo a lesní cestou pod Mackovým vrchem se vrátíme zpět do Ktiše. (Délka trasy 17 km)
Pro cyklisty se nabízí možnost využít nově zřízené cyklotrasy v areálu Vojenského újezdu Boletice. Trasy vedou krásnou přírodou a lze navštívit i dlouho nepřístupné a jako zázrakem dochované památky po bývalém osídlení jako například kostel sv. Mikuláše v Boleticích nebo sv. Martina v Polné. Nevýhodou je ale, že značené trasy Vojenským újezdem je možno využít jen v sobotu, neděli nebo státní svátky od 7 do 21 hodin.

ZPĚT na seznam výletů


 Z Bohumilic na Mářský vrch

Výchozí bod: Bohumilice
Trasa: Bohumilice-Smrčná-Štítkov-Mářský vrch-Bošice-BohumiliceBohumilice-zámek
Délka trasy:
10.6 km
Čas trasy:
02:39:39
Stoupání: 414 m
Klesání:
414 m
Náročnost trasy: střední
Přístup: pěší
Občerstvení: Bohumilice, Bošice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil



 

Jednou z nejstarších osídlených oblastí v údolí říčky Volyňky je Bohumilicko.
Vedle již zmiňovaného hradišti na Věnci, byly objeveny valy pravěkých hradišť v nejbližším okolí Bohumilic, na vrchu Křížovice či Staňkova hůrka. I samotná osada je velmi stará, snad už v 10. století byla v majetku kapituly pražského kostela sv. Víta. Další zmínka je až z roku 1353, kdy se ves jmenuje Bohumělice. Od konce 15. století patří Bohumilice Malovcům z Chýnova. Jan Malovec pak roku 1579 staví tvrz Skalici. Během třicetileté války je tvrz v držení vojáků dona Martina de Hoeff-Huerty, v Čechách neblaze proslulého svou krutostí.
Po třicetileté válce je tvrz přestavěna na renesanční zámek. Mezi další majitele panství patří Sickingenové, Thun-Hohensteinové či rod Lumbe z Malonic, za jejichž působení byla provedena poslední přestavba zámku. V roce 1923 kupuje zámek pražský továrník Pohled z Mář.vrchu k javorníku-panoramaFerdinand Holoubek. Po roce 1950 zde hospodařily Státní statky Vimperk a v roce 1996 předaly zanedbaný majetek zpět rodině Holoubkově.
Ta se snaží uvést zámek s příslušenstvím do původního stavu. V současnosti zde můžeme využít nejen služeb koňské jízdárny (i krytá) a i dalších navazujících služeb. Jsou zde apartmány se samostatným vchodem a vlastním sociálním zařízením. K dispozici je i konferenční místnost pro 50 účastníků. Pokud jste ještě svobodni, můžete se nechat v zámecké kapli oddat. V areálu jízdárny je, v rámci tzv. České zoo, budována expozice původních plemen hospodářských zvířat. V expozici jsou zařazeny huculské koně, Česká červinka, ovce Česká valaška, králíci Český strakáč či Český červený nebo koza Česká bílá krátkosrstá.
U zámku najdeme také 300 let starou lípu a kapličku sv. Jana Nepomuckého.
Dominantou vsi je pak kostel postavený po roce 1200, původně zasvěcený sv. Martinu, později Nejsvětější Trojici a sv. Barboře. Z gotické stavby se dodnes dochovaly pouze portál a kamenná křtitelnice. Jelikož se Bohumilice staly v roce 1370 královským Mářský vrch-kamenné mořezbožím, byl i nějaký čas patronem kostela Karel IV. Kostel měl pohnutou historii, neboť v letech 1657 a 1815 dvakrát vyhořel, takže nynější podoba je z let 1817-18. Při požáru v roce 1815 byl žár tak velký, že se kostelní zvony roztavily a lid prý při kapání zvonoviny hořce plakal a naříkal. Dnes je kostel opraven. Před vchodem jsou umístěny staré náhrobní kameny příslušníků rodu Malovců s jejich erbem, polovinou koně.
Obec proslavil také meteorit, nazvaný podle ní bohumilický, který byl vyorán v roce 1829. Váha všech nalezených úlomků činila téměř 60 kilogramů. Úlomky jsou dodnes v přírodovědných muzeích po celém světě. Za všechny jmenujme alespoň Vídeň, Berlín nebo Chicago. Největší, 37 kilogramů vážící, kus je uložen v pražském Národním muzeu.
Do Bohumilic jezdíval také Karel Klostermann a v domku u Volyňky, porostlým psím vínem, napsal román Strejček z nebe. V románu Ecce Homo také zvěčnil místního faráře Jana Hanžla. Mezi zdejší významné rodáky patří také Liškové, oba Antonínové, z nichž jeden to dotáhl na ředitele Muzea Hlavního města Prahy a druhý na českobudějovického biskupa.
Sv.Maří-rozhledna a vysílačPo modré turistické trase vystoupáme do Smrčné. Zde se dochovala část původního dvora, který je zmiňován již v roce 1381. Bývalá třípatrová sýpka, které byla nedávno opravena střecha, je považována za původní klášter templářů. Po bývalých majitelích bohumilického panství Sickingenech zde najdeme jejich erb s pěti koulemi. Ke Smrčné se vztahuje také pověst o zámeckém pánovi, který si nevážil chleba tak dlouho, až se mu každé sousto měnilo v kámen a on zemřel tudíž hlady.
Ve Štítkově, malé vesničce s kapličkou na návsi odbočíme doleva, pokračujeme stále po modré značce až dorazíme na Mářský vrch. Původně zde byla jen Lysá skála-kamenné moře z balvanů ze syenitového porfyru (dnes přírodní památka). V roce 1935 byl Svatá Maří-rohledna2iniciátorem akce, na jejímž konci byla stavba rozhledny a kaple, archivář a farář František Teplý. Rozhledna je vysoká 12 metrů, přičemž vyhlídkový ochoz je ve výšce 8 metrů. Výhled je ovšem vzhledem k dorostlé vegetaci omezen jen na severozápad. Ke kapli sv. Václava vede křížová cesta. Celý komplex byl opraven v roce 2006. Vyšší, ovšem turistovy nepřístupný, je opodál stojící televizní vysílač. Z Mářského vrchu sejdeme po červené turistické značce na rozcestí Pod Hůrkou. Odtud do Bošic a po staré Bošické cestě krásnou a chráněnou lipovou alejí zpět do Bohumilic.

ZPĚT na seznam výletů


 Po stopách Keltů 

Výchozí bod: Kubova Huť
Trasa: Kubova Huť-Včelná-Buk- Svatá Maří-Budilov-Věnec-Lčovice-Kubova Huť
Délka trasy: 29.7 kmPod Věcem-Královácký mezník
Čas trasy:
07:25:01
Stoupání:
1208 m
Klesání: 1171 m
Náročnost trasy: vyšší
Přístup: pěšky
Občerstvení: Kubova Huť, Buk, Svatá Maří, Lčovice

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil


 


Mezi nejstarší a nejvýznamnější obyvatele Šumavy a jejího podhůří patří bezesporu Keltové, jmenovitě jejich kmen Bójů. Keltové byl velký, v některých pramenech se uvádí počet 7 milionů příslušníků, indoevropský národ, obývající převážně krajinu na západ od našeho území. Do Čech se dostává později, ale vydrží tu prakticky 1 500 let. A je docela možné, že ne všichni byli vypuzeni novými osídlenci, Germány, ale postupně se asimilovali s novými obyvateli a jejich krev koluje dále v našich žilách. Hlavně v těch vznětlivých, neboť to byla jedna z jejich vlastností, zmiňovaná starými Římany. S příchodem na Šumavu přinesli pro ni Keltové i první název, Gabréta Hylé, což znamenalo Les kozorohů.
Na území dnešní Šumavy přicházejí Keltové někdy od 6. století před naším letopočtem a zakládají výšinná hradiště v okolí obchodních stezek. Jedna z takových stezek vycházela ze Strážného a pokračovala přes Horní Vltavici, Trhonín na Svatou Máří, přes Věnec dále na Volyni. A právě na Věnci vzniklo jedno z nejrozsáhlejších keltských hradišť na Šumavě. Mezi ty další pak patří nejvýše položené hradiště u nás, Obří hrad u Nicova či Sedlo u Albrechtic.
Bobík z BoubínaSvazek obcí Věnec ve spolupráci s obcí Kubova Huť otevřel na konci léta 2008 „Keltskou naučnou stezku“. Naučná stezka je dlouhá 27 kilometrů, má šest zastavení (Kubova Huť, Boubín, Buk, Mářský vrch a dvě v Lčovicích) a vede nás žlutohnědými šipkami z Kubovy Hutě přes Boubín a Mářský vrch právě na Věnec.
Náročnou vycházku začneme na Kubově Huti. Ta je známa hlavně svou nejvýše položenou železniční stanicí v ČR. Stanice leží v nadmořské výšce 995 m n. m.. Sedla, mezi Boubínem a Obrovcem, již dávno před železnicí, využívaly povozy obchodníků, jak keltských, tak později obchodníků se solí, neboť tudy vedla i jedna z větví Zlaté stezky. Původně zde stála, od roku 1729, sklářská huť, která nesla svůj název podle lesa, který patřil hejtmanovi Gubovi. Ovšem sklárna měla krátký život, byla v provozu pouze 7 let. Dnešní obyvatelé žijí převážně z cestovního ruchu, neboť Kubova Huť je vyhledávaným zimním střediskem a v létě výchozím místem pro výstup na vrchol Boubína. A tam se vydáme i my. Po příkrém svahu, místy povalkovém chodníku, vystoupáme na nejvyšší bod celého výletu. Na vrcholu, ležícím v nadmořské výšce 1362 m n. m., stojí od roku 2005 dřevěná rozhledna, která nám nabídne výhled po celé Šumavě a za příznivých klimatických podmínek spatříme i Alpy. Na vrcholu stojí také pamětní kámen s nápisem „Kardinal Fürst von Schwarzenberg, 3.8.1867“, který byl vztyčen jako vzpomínka naBoubín-jezírko návštěvu pražského arcibiskupa. Na svahu Boubína je známá přírodní rezervace, zřízená již v roce 1858 lesmistrem Johnem. Boubínský prales má rozlohu 666 ha a dnes je celý oplocen a nepřístupný. Pokračujeme sestupem do Včelné. Tato obec žila silným kulturním životem hlavně na přelomu 19. a 20. století, kdy se zde hrávaly například kuželky či odtud vycházelo procesí ke Sv. Duchu do Vlachova Březí. Slavnými zdejšími rodáky byli i spisovatel Karel Čada či profesor Josef Kříž. Za ním pak na návštěvu jezdilo mnoho význačných osobností jakými byli sociolog Emanuel Chalupný, farář František Waldt či filosof Ladislav Klíma. Dnes zde, u Nusků, č. p. 5, najdeme soukromé muzeum žehliček, největší v Evropě. Přes Cikánský potok se dostaneme do Buku. Ten byl zmiňován již v roce 1400 a nás zaujme na návsi kaple Panny Marie Sedmibolestné z roku 1800 a památkově chráněná vesnická usedlost č.p. 5. Dalším zastávkou na stezce je Svatá Máří. Zdejší, původně gotický, kostel Sv. Maří Magdaleny byl sice v 18. století barokně přestavěn, ale dochovaly se Včelnágotické předměty, jako křtitelnice ze znaky Bukovských, Nebřehovských a Přechů či kropenka. Zvony patří mezi nejstarší v okolí. Poblíž zdejší fary s románskými základy rostou chráněné lípy srdčité staré 200 a 350 let. Po červeném turistickém značení přes nám známý Mářský vrch, Budilov spějeme k hmatatelné keltské památce, k hradišti na Věnci. Ještě předtím, kousek za Budilovým, spatříme tzv. Královácký kámen a připomeneme si, že zdejší poddaní patřili přímo královně Elišce, jak to zmiňuje latinská listina královny Elišky Přemyslovny z 11. srpna 1314, kde se jmenují mezi 28 vesnicemi královského újezdu volyňského i vsi Bošice (s lesem Brdem) a Budilov.
Na skalnatém vrchu Věnec, někdy zvaném Pržmo, 765 m n. m.leží kulturní památka (ochranné pásmo), hradiště z doby halštatské a laténské. Na přírodní skalní opevnění navazují uměle vybudované valové náspy. Nejrozsáhlejší průzkum hradiště provedl Věnec-valyprofesor Bedřich Dubský ve 20. letech 20. století. Nalezl zde zlomky nádob či bronzovou závěsku s pěti kroužky (jistě patřící nějaké významné osobě) z rozhraní doby halštatské a laténské (6. až 5. století před naším letopočtem). Byl nalezen i klín a pazourkový nožík, což by mohlo nasvědčovat, že hradiště bylo osídleno už v době kamenné. Podle nálezů bylo usouzeno, že v době slovanské, hradiště osídleno nebylo. Z hradiště sejdeme do dolní části obce Lčovice. Okruh můžeme dokončit, když z místní vlakové zastávky vyšplháme motorovým vláčkem zpět na Kubovu Huť.

ZPĚT na seznam výletů


 Pěšky za zlatem do údolí Blanice

Výchozí bod: Záblatí
Trasa: Záblatí – Zábrdský mlýn – Kratušín – Řepešín - Záblatí
Délka trasy: 13.1 km
Čas trasy: 03:16:52
Stoupání: 373 m
Klesání: 373 m
Náročnost trasy: nižší
Přístup: pěšky
Občerstvení: Záblatí, Kratušín

Zobrazit trasu na mapě

Výškový profil

 

 

Pěší variantou výletu Na kole a pěšky za zlatem do údolí Blanice (viz záložka NA KOLE)může být vycházka ze Záblatí po žlutém turistickém značení okoloZábrdí-jeskyně přírodní památky Zábrdská skála. Z rulové skály je pěkný výhled do údolí Blanice. Pod skalou jsou opět sejpy. Skála je chráněna spolu s porostem tařice skalní. Pokračujeme svahem nad Blanicí do Zábrdského mlýna, zde odbočíme doleva do Kratušína. U Bartlů překročíme Cikánský potok, tady opět narazíme na sejpy, a vystoupáme do Řepešína. Za Řepešínem po modrém značení se podél toku Blanice vrátíme zpět do Záblatí.

ZPĚT na seznam výletů

 

Text a fotografie: Ing. Josef Pecka